Pojištění odpovědnosti zaměstnance je často vnímána jako klíčový prvek ochrany proti finančním důsledkům škod způsobených zaměstnanci během výkonu jejich profesní činnosti. Nicméně, samotné poskytování takové pojistky není univerzální a závisí na několika významných faktorech, které pojišťovny pečlivě zvažují před tím, než se rozhodnou smlouvu uzavřít.
V první řadě je důležité pochopit, že základním principem pojištění obecně je přenášet riziko z jednotlivce nebo firmy na pojišťovnu. Pojišťovny však nemusí přijmout všechna rizika, která jim jsou nabídnuta – zejména pokud se jedná o záležitosti, jež by mohly vyústit ve vysoké finanční ztráty, které by bylo pro pojišťovnu složité nebo nemožné pokrýt. Proto se pojišťovny často soustředí na minimalizaci rizik a v některých případech je zcela odmítají. Například v kontextu pojištění odpovědnosti zaměstnance se pojišťovny obvykle zdráhají pojistit činnosti, které jsou považovány za extrémně rizikové nebo které nemají jasně definovaná pravidla a standardní operace v rámci daného oboru.
Existují odvětví a profese, kde rizika spojená s prací dosahují tak vysoké úrovně, že pojišťovny nejsou ochotné nabídnout tomuto segmentu odpovídající pojistnou ochranu. Typicky se jedná o profese s vysokou pravděpodobností vzniku nehod nebo škod, které by mohly znamenat vážné finanční náklady. Příkladem mohou být některé druhy stavební činnosti, kde existují vysoká nebezpečí pracovních úrazů nebo obrovské škody způsobené např. selháním stavebních konstrukcí. V takových případech je riziko škod natolik masivní, že by jeho pojištění bylo ekonomicky neudržitelné.
Další oblastí, kde může být pojištění odpovědnosti odmítnuto, jsou činnosti, které nejsou legální nebo které porušují právní normy. Pojišťovny se samozřejmě brání podporovat jakékoliv nezákonné praktiky, a proto nevydají pojistku zaměstnancům, kteří se věnují činnostem mimo rámec zákona. To zahrnuje nejen kriminální aktivity, jako jsou podvody nebo krádeže, ale také činnosti, které mohou být z hlediska právních předpisů problematické, i když jsou na hraně legality, jako může být například některé obchodování s rizikovými komoditami nebo služby na černém trhu.
V neposlední řadě je důležitým faktorem i samotné posouzení mravní a odborné kvalifikace zaměstnanců. Pojišťovny zvažují, zda je zaměstnanec řádně vyškolený a zda má odpovídající certifikaci k vykonávání své profese. V případě, že zaměstnanec nemá potřebné kvalifikace, nebo byl například již několikrát disciplinárně trestán za nesprávnou praxi či nedbalost, pojišťovna může posoudit riziko jako příliš vysoké a pojistku neuzavře.
Pojistky odpovědnosti zaměstnanců jsou nezbytným nástrojem pro management firem, které chtějí zajistit své finanční zdraví proti nepředvídatelným událostem. Avšak přesvědčit pojišťovnu, že přenesené riziko je v souladu s jejími obchodními zásadami, může být složitý proces, který vyžaduje důkladnou analýzu jak povahy zaměstnání, tak i historie a kvalifikace jednotlivých zaměstnanců.