Ve sféře pracovněprávních vztahů se často setkáváme s potřebou hledat individuální řešení při sjednávání pracovní doby. Tato potřeba vyvstává zejména z důvodů, kdy je nezbytné skloubit pracovní povinnosti zaměstnance s jinými zásadními povinnostmi, které mohou být buď rodinného, nebo veřejného zájmu. V takových případech je zcela klíčové, aby zaměstnavatel nalezl způsob, jak si udržet schopného a hodnotného zaměstnance, a přitom mu umožnil harmonizovat jeho pracovní a osobní život.
K docílení tohoto cíle je možné, aby zaměstnavatel společně se zaměstnancem uzavřel dohodu o odchylné úpravě pracovní doby. Tato dohoda, která se může zdát na první pohled jako jednoduchý úkon, vyžaduje pečlivé zohlednění celé řady právních norem a pravidel. Při jejím sjednávání je nezbytné řídit se nejen pravidly stanovenými zákoníkem práce, ale rovněž i občanským zákoníkem, konkrétně § 1 odst. 2 občanského zákoníku, který umožňuje odchylnou úpravu od standardní úpravy. Tento právní rámec zajišťuje, že odchylná úprava bude plně legální a bude respektovat všechna nezbytná práva a povinnosti obou stran.
Navzdory možnosti uzavřít dohodu o odchylné úpravě práv a povinností v pracovněprávních vztazích je zásadní, aby byla stále dodržována všeobecná pravidla daná zákoníkem práce. To zahrnuje například maximální délku denní pracovní doby, která nesmí přesáhnout 12 hodin, a také pravidla ohledně doby odpočinku. Stejně tak je důležité dbát na obecnou zásadu, že jakákoli odchylná úprava práv a povinností nesmí být nižší nebo vyšší, než je právo nebo povinnost, které stanoví zákoník práce nebo kolektivní smlouva jako nejméně nebo nejvýše přípustné.
V rámci dohody o odchylném sjednání pracovní doby lze ujednat například odlišný počátek a konec pracovních směn pro konkrétního zaměstnance. To znamená, že daný zaměstnanec může mít jiný rozvrh než ten, který je obecně stanoven pro ostatní zaměstnance firmy. Stejně tak může být dohodnut jiný počet pracovních směn v týdnu, nebo může být kombinována kratší pracovní doba s odlišným rozvržením jejího výkonu.
Je nezbytně nutné, aby takováto dohoda byla sjednána jako individuální dohoda mezi konkrétním zaměstnancem a jeho zaměstnavatelem. Tato individuálnost je klíčová pro zajištění, že dohoda bude opravdu reflektovat potřeby a možnosti obou stran. Navíc je třeba dodržet zásadu, že jakmile je mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem sjednána jiná úprava pracovní doby, je zapotřebí, aby zaměstnavatel tuto úpravu respektoval. Nemůže tedy jednostranně změnit rozvržení pracovní doby zaměstnance bez jeho souhlasu.
Tyto možnosti individuálního přizpůsobení a dohody o pracovní době představují důležitý nástroj, jak mohou zaměstnavatelé pružněji reagovat na potřeby svých zaměstnanců a zároveň si udržet klíčové talenty ve svých řadách. Vždy je však důležité mít na paměti všechny právní požadavky a zajistit, aby byla dohoda v souladu s příslušnou legislativou.