Kdy OSVČ platí vysoké sociální pojištění navzdory nízkému zisku?

• Standardní sazba a její výše: Osoby samostatně výdělečně činné, které podnikají v běžném daňovém režimu na území České republiky, jsou ze zákona povinny odvádět sociální pojištění v sazbě stanovené na 29,2 % z jejich vyměřovacího základu. Tato sazba je stanovena legislativou a platí pro všechny OSVČ bez ohledu na výši jejich skutečného zisku či příjmů. Je třeba zdůraznit, že tato procentuální sazba se počítá z vyměřovacího základu, nikoli z příjmů, což má zásadní důsledky pro výpočet celkové platby.

• Sociální pojištění jako nejvyšší povinný výdaj: Pro značnou část podnikatelů, zejména těch s nižšími zisky, představuje právě tato platba sociálního pojištění absolutně nejvyšší povinnou finanční zátěž v rámci všech jejich povinných odvodů do veřejných rozpočtů. Když podnikatelé porovnávají své celkové povinné platby, tedy sociální pojištění, zdravotní pojištění a daň z příjmů fyzických osob, velmi často zjišťují, že právě sociální pojištění představuje tu největší položku, která výrazně převyšuje jak platby na zdravotní pojištění, tak zejména výši odváděné daně z příjmů.

• Disproporce mezi pojistným a skutečným ziskem: Tento fenomén je obzvláště patrný u podnikatelů s minimálními zisky nebo dokonce se ztrátou, protože zatímco daň z příjmů se odvíjí od skutečně dosaženého zisku (a při nulovém nebo záporném zisku je nulová), sociální pojištění musí být zaplaceno i tehdy, když podnikatel žádný významný zisk nedosáhl, což vytváří paradoxní situaci, kdy odvody převyšují skutečný ekonomický výsledek podnikání.

Specifická situace drobných podnikatelů s výdajovým paušálem

• Charakteristika výdajového paušálu: Mnoho drobných podnikatelů a osob samostatně výdělečně činných si pro zjednodušení své administrativní zátěže volí systém uplatňování výdajů procentem z příjmů, což je tzv. výdajový paušál. Tento systém umožňuje podnikatelům, aby nemuseli evidovat každý jednotlivý výdaj související s jejich podnikatelskou činností, ale místo toho si mohou odečíst od svých hrubých příjmů stanovené procento, které zákon určuje podle typu podnikatelské činnosti (například 80 % pro živnosti, 60 % pro řemeslné živnosti, 40 % pro pronájem apod.).

• Neúměrné zatížení při nízkých příjmech: Pro tyto podnikatele s nízkými zisky, kteří využívají výdajový paušál, se platba sociálního pojištění stává skutečně obrovským a mnohdy téměř nesnesitelným finančním břemenem. Důvodem je skutečnost, že i když jejich skutečný zisk po odečtení paušálních výdajů je velmi nízký, nebo dokonce minimální, jejich povinnost odvádět sociální a zdravotní pojištění zůstává zachována v poměrně vysoké výši kvůli existenci minimálního vyměřovacího základu.

• Problém minimálního vyměřovacího základu: Klíčovým faktorem, který způsobuje tuto nepříznivou situaci, je legislativně stanovený minimální vyměřovací základ pro výpočet pojistného. Zákon totiž stanoví, že pokud OSVČ vykonává svou samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní zdroj příjmů (tedy nikoli jako vedlejší činnost vedle zaměstnání), musí při výpočtu jak sociálního, tak i zdravotního pojištění vždy dodržet minimální vyměřovací základ, a to i v případě, že jejich skutečný zisk je nižší než tento minimální základ, nebo dokonce nulový či záporný.

Konkrétní číselné vyjádření minimálních odvodů pro rok 2025

• Výše minimálního sociálního pojištění: Pro ilustraci závažnosti této finanční zátěže je vhodné uvést konkrétní částky. Za celý kalendářní rok 2025 činí minimální roční platba sociálního pojištění pro OSVČ vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost částku 57 098 korun českých. Tato částka musí být zaplacena bez ohledu na to, zda podnikatel dosáhl vysokého zisku, nízkého zisku, nebo dokonce zaznamenal ztrátu. Jedná se o zákonem stanovenou minimální hranici, pod kterou se odvod sociálního pojištění u hlavní činnosti nemůže dostat.

• Výše minimálního zdravotního pojištění: Současně s tím musí OSVČ v rámci hlavní činnosti odvést také minimální zdravotní pojištění, které za celý rok 2025 činí 37 712 korun českých. I když je tato částka nižší než sociální pojištění, stále představuje významnou finanční zátěž. V součtu tedy podnikatel musí zaplatit na povinných odvodech pojistného minimálně 94 810 korun ročně (57 098 Kč + 37 712 Kč), a to ještě před tím, než se začne počítat daň z příjmů.

• Významný rozdíl mezi sociálním a zdravotním pojištěním: Je důležité si uvědomit, že sociální pojištění je přitom v absolutních číslech významně, ba dokonce výrazně vyšší než zdravotní pojištění. Konkrétně je minimální sociální pojištění o 19 386 korun vyšší než minimální zdravotní pojištění, což představuje rozdíl přibližně 51 %. Tato disproporce je způsobena rozdílnými sazbami obou typů pojištění a také rozdílnými minimálními vyměřovacími základy.

Daň z příjmů jako relativně nízká položka

• Nízká nebo nulová daň při nízkém zisku: Na rozdíl od pojistného, které má své minimální hranice, daň z příjmů fyzických osob se počítá výhradně ze skutečně dosaženého zisku podnikatele. U OSVČ s nízkými zisky po uplatnění výdajového paušálu nebo skutečných výdajů bývá základ daně velmi nízký, a po odečtení základní slevy na poplatníka a případně dalších slev na dani tak výsledná daňová povinnost bývá velmi nízká, nebo dokonce zcela nulová. To vytváří paradoxní situaci, kdy podnikatel neplatí žádnou daň z příjmů, ale musí odvést desítky tisíc korun na pojistném.

• Daňový bonus na děti jako další úleva: Situace je ještě výraznější v případech, kdy OSVČ má vyživované děti a může si uplatnit nárok na daňový bonus na dítě nebo na více dětí. Daňový bonus je specifickým nástrojem daňové podpory rodin s dětmi, který funguje tak, že pokud daňová povinnost poplatníka je nižší než výše daňového bonusu, na který má nárok, rozdíl mu stát vrátí v penězích. Pro rok 2025 činí daňový bonus na jedno dítě určitou částku měsíčně, která se může během roku nasčítat do několika desítek tisíc korun ročně.

• Daňová vratka místo platby daně: V praxi to tedy znamená, že mnoho OSVČ s nízkými zisky nejenže nezaplatí na dani z příjmů fyzických osob vůbec nic, ale naopak od státu prostřednictvím daňového bonusu na děti získá zpět určitou finanční částku, která jim bude vyplacena jako daňová vratka. Tato vratka pak částečně kompenzuje vysoké náklady na povinné pojistné, i když zdaleka nepokryje celou výši sociálního a zdravotního pojištění. Přesto tato možnost výrazně zlepšuje celkovou finanční situaci podnikatelů s dětmi.

Shrnutí problematické situace OSVČ

• Systémový problém konstrukce odvodů: Celá tato situace ukazuje na určitý systémový problém v konstrukci povinných odvodů OSVČ v České republice. Zatímco daň z příjmů je progresivní a reaguje na skutečnou ekonomickou výkonnost podnikatele, sociální a zdravotní pojištění má pevně stanovené minimální hranice, které neberou v potaz skutečnou finanční situaci podnikatele. To vede k tomu, že podnikatelé s nízkými zisky jsou proporcionálně zatíženi mnohem více než úspěšnější podnikatelé s vyššími příjmy.

• Důsledky pro motivaci k podnikání: Tato vysoká minimální zátěž může negativně ovlivňovat motivaci lidí k zahájení podnikání nebo k setrvání v podnikání, zejména v počátečních fázích, kdy zisky obvykle nebývají vysoké. Mnoho začínающích podnikatelů se může dostat do situace, kdy jejich celkové odvody převyšují jejich skutečný čistý zisk z podnikání, což podnikání činí ekonomicky neudržitelným a nutí je buď ukončit činnost, nebo přejít do zaměstnaneckého poměru.

• Výhoda zaměstnání oproti podnikání u nízkých příjmů: Pro osoby s nízkými příjmy se tak paradoxně stává výhodnějším být v zaměstnaneckém poměru než podnikat na vlastní účet, protože jako zaměstnanec by jejich odvody byly přímo úměrné jejich skutečné mzdě, zatímco jako OSVČ musí platit minimální pojistné bez ohledu na výši příjmů. Tato skutečnost může vést k deformacím na trhu práce a k preferenci zaměstnaneckých poměrů před samostatnou výdělečnou činností u určitých skupin obyvatelstva.

Mohlo by vás také zajímat: Vysoké zálohy na sociální pojištění se nerovnají vysokému důchodu Kolik bude možné si nově vydělat v roce 2026 na DPP bez odvodů pojistného?