Jakým způsobem určit nebo ověřit cenu obvyklou mezi spojenými osobami?

Cena obvyklá představuje jeden z nejdůležitějších a zároveň nejsložitějších fenoménů v oblasti daňového práva a obchodních vztahů mezi tzv. spojenými osobami, přičemž její správné stanovení a ověření má zásadní vliv na daňovou povinnost všech zúčastněných subjektů a může mít dalekosáhlé právní i finanční důsledky v případě, že není nastavena v souladu s platnou legislativou.
Cena obvyklá je definována jako standardní běžná tržní cena, která je používána v určitém čase a na určitém místě v běžném tržním prostředí, a to výhradně mezi osobami, které jsou na sobě vzájemně nezávislé, tedy mezi nimiž neexistuje žádný osobní ani majetkový vztah, jenž by mohl mít vliv na výši sjednávané ceny.

Základní způsoby určení ceny obvyklé

Primární metoda – srovnání s nezávislými osobami: Prvním a základním způsobem, jak správně určit cenu obvyklou, je nalezení srovnatelné transakce, která probíhá za stejných nebo alespoň obdobných podmínek mezi zcela nezávislými osobami na volném trhu, přičemž tato metoda je považována za nejpřesnější a právně nejspolehlivější způsob stanovení správné tržní ceny.
Sekundární metoda – zákon o oceňování majetku: Pokud není možné nalézt vhodnou srovnatelnou transakci mezi nezávislými osobami, nebo pokud taková referenční cena z objektivních důvodů jednoduše neexistuje, přistupuje se k použití ceny zjištěné podle zákona o oceňování majetku, který stanovuje přesné postupy a metodiky pro ocenění různých druhů majetku a služeb.

V situacích, kdy panují pochybnosti o správné výši ceny obvyklé sjednané mezi spojenými osobami, existuje zákonný nástroj v podobě tzv. závazného posouzení, které je upraveno v § 38nc zákona o daních z příjmů (ZDP) a které poskytuje poplatníkům právní jistotu ohledně správnosti nastavené ceny v jejich transakcích.
Závazné posouzení vydává příslušný správce daně na základě písemné žádosti poplatníka, přičemž jeho výstupem je závazné stanovisko, které poplatníkovi garantuje, že jím navržená cena bude finančními orgány akceptována jako cena odpovídající ceně obvyklé.
Za vydání závazného posouzení je poplatník povinen uhradit správní poplatek ve výši 10 000 Kč, což je cena za právní jistotu, která může poplatníka ochránit před mnohem vyššími náklady v podobě případného doměření daně, penále a úroků z prodlení.

Pokud cena sjednaná v transakci mezi propojenými osobami neodpovídá ceně obvyklé, jedná se z daňového hlediska o velmi závažný problém, který může mít pro zúčastněné subjekty značné finanční a právní důsledky, zejména pokud taková odchylka od tržní ceny není řádně zdůvodněna a podložena relevantní dokumentací.
Zákon o daních z příjmů hodnotí neoprávněnou odchylku od ceny obvyklé jako nepovolenou úpravu základu daně, která je kvalifikována jako vyhýbání se daňové povinnosti, a správce daně je v takovém případě oprávněn základ daně upravit a doměřit příslušnou daň.
Spojeným osobám, které si ve vzájemných smluvních vztazích nenastaví cenu obvyklou, hrozí při daňové kontrole zejména tato rizika:
- Doměření základu daně ze strany správce daně
- Penále z doměřené daně ve výši 20 %
- Úroky z prodlení za pozdní úhradu daně
- Reputační riziko spojené s daňovým řízením

Spojeným osobám se důrazně doporučuje, aby při nastavování cen ve vzájemných transakcích vždy řádně zdokumentovaly způsob stanovení ceny obvyklé a uchovávaly veškeré podklady, na jejichž základě byla výše ceny určena, neboť tato dokumentace může být klíčovým důkazem při případné daňové kontrole.
V případě jakýchkoliv pochybností o správnosti nastavené ceny je vhodné využít institutu závazného posouzení nebo se obrátit na odborného daňového poradce, který dokáže správně posoudit konkrétní situaci a navrhnout optimální řešení v souladu s platnou legislativou.