Ve světě účetnictví a daní existuje pojem, který je klíčový pro pochopení, jak se podniky vypořádávají s daňovými závazky a aktivy. Jedním z těchto pojmů je odložená daňová pohledávka. Abychom plně porozuměli tomu, co to znamená, je nutné se ponořit do detailů a odhalit, co tento termín obnáší.
Odložená daňová pohledávka umožňuje upravit si budoucí daňovou povinnost díky prozíravým účetním postupům z let předchozích
Odložená daňová pohledávka vzniká v důsledku rozdílů mezi účetními a daňovými předpisy. Tyto rozdíly mohou vyústit v situaci, kdy účetní jednotka, jako je firma či korporace, vykáže v určitém účetním období vyšší zisk podle účetních standardů, ale z hlediska daňového základu je tento zisk nižší. Tento rozdíl má za následek, že podnik zaplatí v daném období méně daně, než by odpovídalo jeho účetnímu zisku.
V praxi to znamená, že v budoucnu, kdy se tyto rozdíly vyrovnají, bude podnik čelit vyšším daňovým závazkům. V tomto momentě na scénu vstupuje odložená daňová pohledávka. Reprezentuje totiž odhadovanou výši daně z příjmů, o kterou si účetní jednotka bude moci snížit svou daňovou povinnost v budoucnosti. Jinými slovy, je to jakýsi „daňový kredit“, který si podnik „nashromáždil“ díky existujícím rozdílům mezi účetním a daňovým základem zisku.
Tato pohledávka je zaznamenána v účetních knihách jako aktivo, což znamená, že je považována za zdroj budoucího ekonomického prospěchu. V budoucích obdobích, kdy podnik bude muset zaplatit vyšší daně v důsledku vyrovnání účetních a daňových rozdílů, bude moci využít tuto odloženou daňovou pohledávku k snížení své daňové zátěže.