Na rozdíl od domácích faktur se při vystavování faktury do zahraničí musíme zaměřit na zajištění bezproblémového a transparentního provedení transakcí mezi bankami z různých zemí.
To zahrnuje použití mezinárodních kódů, jako jsou IBAN a SWIFT, které hrají zásadní roli v rámci přeshraničního bankovního styku. IBAN, neboli International Bank Account Number, je zatímco v některých zemích povinný, v jiných se v kombinaci se SWIFT kódem stává standardem. Tento kód slouží k jasné identifikaci bankovního účtu ve specifickém formátu, který minimalizuje možnost chyb při převodech peněžních prostředků. SWIFT kód, známý také jako BIC (Bank Identifier Code), pak specifikuje konkrétní banku a její pobočku, což zajišťuje, že platba dorazí přesně tam, kam má.
Vedle identifikace účtů existuje další kritický aspekt, který se týká směnných kurzů. Přeshraniční fakturace obvykle zahrnuje různé měny, což klade důraz na nutnost správného a přesného přepočtu částek. Platný měnový kurz, který se nejčastěji využívá, je devizový kurz České národní banky (ČNB) platný ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Tento kurz určuje reálnou hodnotu služeb nebo zboží v měně země příjemce. Stanovení kurzu je nezbytné pro výpočet konečné částky, a tím i pro stanovení odpovídající daně z přidané hodnoty (DPH) v některých případech.
Další aspekt, který vyžaduje pozornost, je otázka reversní daňové povinnosti, známé také jako „reverse charge“ mechanismus čili přenesená daňová povinnost. Tento systém přiřazuje povinnost k úhradě DPH na straně příjemce služby nebo zboží, což je významné hlavně v případech, kdy dochází k obchodním transakcím mezi firmami v různých zemích, které jsou obě plátci DPH. Tento mechanismus je navržen tak, aby usnadnil obchodování přes hranice tím, že eliminuje nutnost, aby prodejce registroval a odváděl DPH v zemi odběratele. Taková opatření nejenže snižují administrativní zátěž, ale také optimalizují a zefektivňují proces daňového plnění.
Není možné opomenout ani jazykovou stránku zahraniční faktury. Komunikace v rámci mezinárodního obchodního styku by měla být jasná, přesná a srozumitelná pro oba účastníky transakce. Fakturu je proto nezbytné vystavit v jazyce, kterému příjemce rozumí. V některých případech se doporučuje použít dvojjazyčnou verzi faktury, kde jsou standardní údaje uvedeny jak v jazyce vystavovatele, tak v jazyce příjemce. Tím se předejde možným nedorozuměním nebo nejasnostem, které by mohly vzniknout při překladu nebo interpretaci obchodních dokumentů.
Závěrem lze říci, že faktura do zahraničí je více než jen dokument zaznamenávající prodejní transakci. Je to komplexní nástroj, který vyžaduje detailní pozornost od bankovních požadavků, přes měnové přepočty, až po daňové povinnosti a jazykovou komunikaci. Pečlivost a preciznost při jejím vyplňování může předejít mnoha potížím a zajistit hladký a úspěšný průběh mezinárodních obchodních aktivit.