Povinnost k dani z příjmů právnických osob se řídí zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění platném pro příslušné zdaňovací období (dále jen „zákon o daních z příjmů“).
V kontextu právnických osob je koncept daně z příjmů jedním z nejdůležitějších aspektů finančního a právního prostředí. Daň z příjmů právnických osob odkazuje na povinnost firem zaplatit část svých zisků státu. Daňový zákon ukládá povinnost zaplatit daně z příjmů všem právnickým osobám, které působí na území České republiky, a to i v případě, že je jejich sídlo nebo místo vedení mimo území ČR.
Výpočet daně z příjmů právnických osob je založen na jednoduchém konceptu. Základem daně je rozdíl mezi příjmy a výdaji společnosti, který je upraven podle relevantních daňových zákonů. Příjmy se obvykle týkají všeho, co firma vydělá, zatímco výdaje zahrnují všechny náklady, které firma vynaložila při generování těchto příjmů.
Je důležité dodržovat věcnou a časovou souvislost při stanovení základu daně. Jinými slovy, všechny náklady musí být přímo spojeny s činností, která generuje příjmy. A co se týče časové souvislosti, musí být náklady uznány v stejném období, ve kterém byly příjmy získány.
Standardní sazba daně z příjmů právnických osob v České republice činí 19 %. Existují však některé výjimky. Základní investiční fondy jsou zdaněny nižší sazbou 5 %. Penzijní fondy jsou na druhou stranu osvobozeny od daně zcela.
Zdaňovacím obdobím daně z příjmů právnických osob
- kalendářní rok,
- hospodářský rok,
- období od rozhodného dne fúze nebo rozdělení obchodní korporace nebo převodu jmění na společníka do konce kalendářního roku nebo hospodářského roku, ve kterém se přeměna nebo převod jmění staly účinnými, nebo
- účetní období, pokud je toto účetní období delší než nepřetržitě po sobě jdoucích 12 měsíců
Společnosti, které mají sídlo nebo místo vedení na území České republiky, jsou považovány za české daňové rezidenty. To znamená, že jejich celosvětové příjmy jsou předmětem české daně z příjmů právnických osob. Co se týče stálých provozoven a organizačních složek zahraničních společností působících v České republice, jsou zdaňovány pouze příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky.
Zdaňovací období je období, za které je daň vypočítána a posléze zaplacena. Obecně platí, že zdaňovacím obdobím je kalendářní rok. V některých případech si však mohou firmy zvolit takzvaný hospodářský rok, který se může lišit od kalendářního roku. Toto období však musí trvat 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců.
Daňové přiznání je dokument, který musí každá společnost podat do tří měsíců po konci zdaňovacího období. Pokud je však daňový poplatník zastupován daňovým poradcem nebo podléhá povinnému auditu, je lhůta pro podání daňového přiznání prodloužena o další tři měsíce. Existují však některé výjimky, kdy může být lhůta pro podání daňového přiznání kratší, obvykle jeden měsíc.
Platba daně musí být provedena do dne, kdy končí lhůta pro podání daňového přiznání. Společnosti, jejichž poslední známá daňová povinnost přesáhla 30 000 Kč, jsou povinny platit zálohy na daň. Tyto zálohy jsou hrazeny čtvrtletně nebo pololetně v závislosti na výši poslední daňové povinnosti.
- Zákon
- Zdaňovací období
- Podávání daňového přiznání
- Lhůty pro podání daňového přiznání
- Tiskopis daňového přiznání
- Jak se podává daňové přiznání
- Kde se podává daňové přiznání
- Místní příslušnost
- Registrace
- Rezident ČR
- Nerezident ČR
- Daňová povinnost
- Předmět daně z příjmů právnických osob
- Vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zahraničí
- Položky snižující základ daně
- Položky odčitatelné od základu daně
- Sazba daně
- Sleva na dani
- Samostatný základ daně
- Zálohy
- Vztah k účetním předpisům