Jak nadměrné výpůjční výdaje mohou do určité míry snížit daně?
Nadměrné výpůjční výdaje představují významný nástroj, který může firmám za určitých podmínek pomoci snížit jejich celkovou daňovou zátěž. Tento mechanismus je založen na základním principu, že pokud podnikatelský subjekt využívá k financování svých obchodních aktivit, expanze nebo různých investičních projektů externí zdroje financování ve formě úvěrů, půjček, emisí dluhopisů nebo jiných dluhových finančních instrumentů, může si úrokové náklady a další související výdaje spojené s těmito finančními závazky uplatnit jako daňově uznatelný náklad. Tento postup je plně v souladu s platnou legislativou a umožňuje firmám legitimním způsobem optimalizovat svou daňovou pozici.
Klíčové je pochopení toho, že využívání cizího kapitálu není pouze otázkou zajištění likvidity nebo financování růstu, ale může představovat i strategický nástroj daňového plánování. Když firma platí úroky z úvěrů nebo jiných forem zadlužení, tyto úroky snižují její zisk před zdaněním, což následně vede k nižšímu daňovému základu a tím pádem i k nižší daňové povinnosti. Tento efekt může být obzvláště výrazný u společností s vysokým stupněm zadlužení nebo u těch, které strategicky využívají finanční páku k maximalizaci své daňové efektivity.
Legislativní rámec a omezení pro uplatňování nadměrných výpůjčních výdajů
Zákon o daních z příjmů však stanovuje jasné hranice a limity pro uplatňování těchto nadměrných výpůjčních výdajů, aby zabránil jejich zneužívání k účelové optimalizaci daní či k umělému přesouvání zisků mezi různými jurisdikcemi s odlišným daňovým zatížením. Tyto limity byly zavedeny jako ochranný mechanismus proti praktikám, kdy by nadnárodní společnosti nebo jiné subjekty mohly prostřednictvím umělého navyšování zadlužení a související úrokové zátěže přesouvat své zisky do zemí s nižším daňovým zatížením, čímž by docházelo k erozi daňového základu v České republice.
Konkrétní limit pro daňovou uznatelnost nadměrných výpůjčních výdajů je stanoven jako vyšší z následujících dvou hodnot: buď 30 % z daňového zisku před úroky, zdaněním, odpisy a amortizací (tzv. EBITDA pro daňové účely), nebo pevná částka ve výši 80 000 000 korun českých. Tento duální systém limitů zajišťuje, že menší společnosti s nízkým EBITDA nejsou nadměrně omezovány pevnou částkou, zatímco u větších společností s vysokým EBITDA nedochází k neomezenému uplatňování úrokových nákladů.
Systém sledování a výpočtu limitů pro uznatelnost úrokových nákladů
• Výpočet čistých úrokových nákladů: Firma musí nejprve určit své celkové zdanitelné úrokové náklady za zdaňovací období, které zahrnují nejen úroky z bankovních úvěrů, ale také úroky z dluhopisů, náklady na finanční leasing, úroky z vnitropodnikových půjček od mateřských nebo sesterských společností a další podobné finanční náklady
• Odečtení úrokových výnosů: Od celkových úrokových nákladů se následně odečtou úrokové výnosy, které firma obdržela z různých finančních investic, poskytnutých půjček, bankovních vkladů nebo jiných úročených aktiv, čímž se získá čistá částka nadměrných výpůjčních výdajů
• Výpočet EBITDA limitu: Paralelně firma vypočítává 30% limit z daňového EBITDA, což znamená, že bere zisk před zdaněním, přičte zpět úrokové náklady, daně a odpisy (včetně amortizace nehmotného majetku) a z této částky vypočítá 30 procent
• Porovnání s pevným limitem: Vypočítaný 30% limit z EBITDA se porovnává s pevným limitem 80 milionů korun a jako konečný limit se použije vyšší z těchto dvou hodnot
• Aplikace limitu na čisté úrokové náklady: Pokud čisté úrokové náklady (úrokové náklady minus úrokové výnosy) nepřesahují stanový limit, mohou být v plné výši uplatněny jako daňově uznatelný náklad
Důsledky překročení limitů a následné úpravy daňového základu
Pokud firma zjistí, že její čisté nadměrné výpůjční výdaje překračují zákonem stanovené limity, musí svůj daňový základ navýšit o částku tohoto překročení, což automaticky vede k vyššímu daňovému zatížení za dané zdaňovací období. Toto navýšení daňového základu představuje penalizaci za překročení limitů a má zabránit nadměrnému využívání úrokových nákladů k daňové optimalizaci. Firma tedy musí v takovém případě zaplatit vyšší daň z příjmů, než by platila, pokud by limity nepřekročila.
Nicméně zákon předvídá i kompenzační mechanismus pro situace, kdy se firma v následujících zdaňovacích obdobích dostane pod stanovené limity. Pokud v některém z následujících let firma nevyužije plně své limity pro uplatňování nadměrných výpůjčních výdajů, může si snížit daňový základ o částku, o kterou si jej v minulosti zvýšila z důvodu překročení limitů. Toto snížení je však omezeno na výši kladného rozdílu mezi aktuálním limitem a aktuálními nadměrnými výpůjčními výdaji za dané zdaňovací období.
Praktické aspekty pravidelného monitoringu a výpočtů
• Kontinuální sledování úrokových pozic: Firmy využívající tento daňový nástroj musí implementovat systémy pro průběžné sledování všech úrokových nákladů a výnosů, včetně těch vyplývających z komplexních finančních instrumentů nebo vnitropodnikových transakcí
• Kvartální nebo měsíční propočty: Vzhledem k tomu, že překročení limitů může mít významný dopad na cash flow firmy prostřednictvím vyšších daňových plateb, doporučuje se provádět předběžné propočty alespoň kvartálně, ideálně však měsíčně
• Koordinace s účetním oddělením: Je nutné zajistit úzkou spolupráci mezi daňovým a účetním oddělením, aby byly správně identifikovány a klasifikovány všechny relevantní úrokové náklady a výnosy podle jejich daňové uznatelnosti
• Dokumentace a evidence: Firma musí pečlivě dokumentovat všechny výpočty a rozhodnutí související s uplatňováním nadměrných výpůjčních výdajů pro případné daňové kontroly nebo pro potřeby auditů
• Strategické plánování zadlužení: Na základě pravidelných propočtů může firma strategicky plánovat své financování tak, aby optimalizovala využití daňových limitů a minimalizovala riziko jejich překročení
• Vyhodnocení dopadů na následující období: Při překročení limitů je třeba analyzovat dlouhodobé dopady a naplánovat strategie pro využití kompenzačních mechanismů v následujících zdaňovacích obdobích
Celý tento komplexní systém vyžaduje od firem nejen důkladné pochopení legislativních požadavků, ale také implementaci robustních procesů pro sledování a řízení úrokových pozic, což může představovat významnou administrativní zátěž, ale současně i příležitost pro optimalizaci celkové daňové pozice společnosti.
Mohlo by vás také zajímat: Jak optimalizovat daně v s.r.o.? Kdy je daňově výhodnější mít společnost s ručením omezeným než být OSVČ?