Účetní odpisy hrají klíčovou roli při zobrazení skutečného opotřebení a reálné hodnoty majetku, který organizace vlastní. Tyto odpisy jsou pečlivě vypočítávány na základě konkrétního odpisového plánu, jenž je sestaven hned po pořízení majetku. Tento plán detailně stanovuje, jakým způsobem a po jak dlouhou dobu bude daný majetek odpisován. Odpisový plán musí být dodržován po celou dobu účetního odpisování majetku, což zajišťuje, že se v účetnictví věrně promítá postupné a reálné opotřebení majetku.
Na rozdíl od účetních odpisů mají daňové odpisy jiný účel a jejich zobrazení skutečného opotřebení majetku není jejich primární funkcí. Daňové odpisy slouží především k určení daňového základu, což znamená, že stanovují maximální částky odpisů, které jsou povoleny pro účely výpočtu daní. Tato skutečnost znamená, že daňový odpis může být v plné výši uplatněn i na majetek, který byl používán jen velmi krátký čas a nemohl tak být prakticky opotřeben. Tento přístup může vést k situacím, kdy daňově odepsaný majetek nevykazuje reálné opotřebení, což se v účetnictví neodráží.
Dalším významným rozdílem mezi účetními a daňovými odpisy je frekvence, s jakou jsou tyto odpisy zjišťovány. Účetní odpisy se musí zjišťovat v pravidelných intervalech, což obvykle znamená jednou měsíčně nebo kvartálně, aby přesně reflektovaly aktuální stav opotřebení majetku. Naopak daňové odpisy se zjišťují zpravidla jednou ročně, a to až po uplynutí zdaňovacího období. Tento rozdíl v četnosti zjišťování odpisů odráží odlišný přístup a účel obou typů odpisů.
K účetním odpisům musí účetní jednotka již po pořízení majetku stanovit přesný odpisový plán, kterým se bude řídit po celou dobu účetního odpisování. Tento plán zahrnuje nejen způsob odpisování, ale i dobu, po kterou bude majetek odepisován. Tím je zajištěno, že účetní odpisy přesně a postupně promítají stav opotřebení majetku do účetnictví.
Daňové odpisy, na rozdíl od účetních, poskytují poplatníkovi větší flexibilitu. Poplatník nemusí daňové odpisy vůbec uplatnit, může je přerušit nebo je uplatnit v nižší hodnotě. Tento flexibilní přístup umožňuje poplatníkovi optimalizovat daňový základ dle aktuální potřeby, což však ne vždy odráží skutečné opotřebení majetku. Právě tato volnost činí daňové odpisy nástrojem daňové optimalizace spíše než přesným zobrazením skutečné hodnoty a opotřebení majetku.