Je možné pro stejnou firmu pracovat jako zaměstnanec i jako OSVČ?

Hlavní rizika této formy spolupráce

Uvedená spolupráce jedné osoby s jednou firmou v těchto odlišných právních vztazích je mimořádně riskantní především z toho důvodu, že se velmi snadno a velmi rychle může stát nelegálním zaměstnáváním, které je v České republice přísně zakázáno a trestáno. Z takové nesprávně nastavené spolupráce mohou vzejít skutečně vysoké finanční pokuty, které mohou zasáhnout jak firmu, která takto zaměstnává pracovníka na základě pracovní smlouvy a současně s ním spolupracuje jako s osobou samostatně výdělečně činnou, tak samotného pracovníka, který takovou práci vykonává a podílí se tak na tomto potenciálně nelegálním uspořádání pracovních vztahů.

Státní orgány, především Státní úřad inspekce práce, velmi důsledně kontrolují dodržování právních předpisů v oblasti pracovněprávních vztahů a v oblasti samostatné výdělečné činnosti, přičemž se zaměřují právě na případy, kdy by mohlo docházet k obcházení zákoníku práce a dalších souvisejících právních předpisů prostřednictvím formálního založení živnosti a vytvoření zdánlivě samostatné podnikatelské spolupráce, která však ve skutečnosti zakrývá klasický závislý pracovní poměr, který by měl být upraven pracovní smlouvou s příslušnými zárukami pro zaměstnance.

Problematika obojetných činností

Zcela nepřípustný a zákonem jednoznačně zakázaný je takový typ spolupráce u činností, které lze vykonávat jak na základě pracovněprávního vztahu, tak i na základě spolupráce s osobou samostatně výdělečně činnou. Jedná se o takzvané obojetné činnosti, což jsou aktivity, které mohou být z jejich povahy vykonávány oběma způsoby, tedy jak v rámci zaměstnaneckého poměru, tak v rámci podnikatelské činnosti na živnostenský list či jiné oprávnění k podnikání.

U obojetných činností je absolutně vyloučeno, aby jedna osoba pro tutéž firmu vykonávala stejnou nebo podobnou činnost současně jako zaměstnanec i jako OSVČ. To znamená, že pokud například programátor pracuje pro softwarovou společnost jako zaměstnanec a vykonává programátorské práce, nemůže pro tutéž společnost vykonávat další programátorské práce na základě faktur vystavovaných jako OSVČ, protože by se jednalo o klasický případ nelegálního zaměstnávání neboli švarcsystému.

Tato situace s obojetnou činností hrozí nejčastěji v různých oblastech IT oborů, kde jsou velmi běžné jak pracovní smlouvy, tak smlouvy s externými dodavateli, kteří jsou osobami samostatně výdělečně činnými. Programátoři, vývojáři softwaru, správci sítí, datové analytiky, testeři, grafičtí designéři a mnoho dalších IT profesionálů může velmi snadno spadnout do této rizikové kategorie. Stejné nebezpečí hrozí u obchodních zástupců, kteří mohou prodávat produkty nebo služby jak v rámci klasického zaměstnaneckého poměru s pevným platem a provizemi, tak jako samostatní obchodníci na živnostenský list s fakturací svých služeb.

Riziko obojetné činnosti velmi výrazně existuje také v poradenské oblasti, kde konzultanti, poradci v různých oblastech managementu, finančního řízení, marketingu či lidských zdrojů mohou být jak zaměstnanci poradenských firem, tak samostatnými podnikateli poskytujícími konzultační služby. Velmi snadno může toto riziko hrozit i u řemeslníků, což je oblast, která je často opomíjena, ale může být stejně problematická jako výše zmíněné obory. Například kuchaři, kteří pracují v restauraci jako zaměstnanci a současně by pro tutéž restauraci měli vařit jako OSVČ, švadleny, které šijí v krejčovství jako zaměstnankyně a zároveň by tam měly šít na faktury jako podnikatelky, mechanici, elektrikáři, instalatéři, malíři, zedníci a mnozí další řemeslníci mohou velmi snadno upadnout do této rizikové situace, která je právně nepřípustná.

Jediná legální možnost kombinace obou vztahů

Jedinou možností, kdy jeden pracovník může být u stejné firmy zaměstnancem a současně s ní spolupracovat jako osoba samostatně výdělečně činná, je situace, že uvedená osoba bude v rámci obou těchto právních vztahů konat zcela rozdílné činnosti, které se od sebe zásadním způsobem liší svou povahou, náplní, zaměřením a charakterem. To znamená, že práce vykonávaná v rámci pracovní smlouvy jako zaměstnanec a práce vykonávaná na základě podnikatelské spolupráce jako OSVČ musí být natolik odlišné, že nelze pochybovat o tom, že se jedná o dvě zcela samostatné a nezávislé oblasti činnosti, které spolu nesouvisejí a nepřekrývají se.

Příkladem, který by mohl být považován za přípustný, by byl například IT specialista, který je zaměstnancem společnosti a vykonává tam technickou podporu uživatelů a správu počítačové sítě, přičemž současně jako OSVČ by pro tutéž společnost mohl poskytovat zcela odlišnou službu, například pronájem prostor, pokud nějaké vlastní, nebo by mohl provádět úklidové služby prostřednictvím své živnosti na úklidové práce. V tomto případě se jedná o činnosti, které jsou natolik odlišné, že není možné je zaměnit nebo je považovat za tutéž nebo podobnou práci. Dalším příkladem by mohl být účetní, který je zaměstnancem firmy a vede její účetnictví, přičemž jako OSVČ by pro tutéž firmu mohl například dodávat kancelářský nábytek, pokud obchoduje s nábytkem, což je opět zcela odlišná činnost.

Klíčovým principem je, že činnosti nesmí být obojetné, nesmí se překrývat a nesmí vytvářet dojem, že podnikatelská spolupráce slouží pouze k obcházení pracovněprávních předpisů a k úspoře nákladů na straně zaměstnavatele.

Podmínky legální spolupráce a nutnost právního posouzení

Pokud má taková spolupráce, při které jedna osoba pracuje pro jednu firmu jak jako zaměstnanec, tak jako OSVČ, skutečně probíhat a být zcela v souladu s právními pře

Mohlo by vás také zajímat: Co hrozí za neoprávněné podnikání? Které OSVČ v roce 2026 ušetří na povinném pojistném?