Kdo nemůže být spolupracující osobou v podnikání?

Institut spolupracující osoby není univerzálně použitelný za všech okolností a při všech typech podnikání. Zákon o daních z příjmů totiž stanovuje celou řadu podmínek a také explicitních omezení, která definují, kdo může a kdo naopak nemůže být jako spolupracující osoba označen a využit pro přerozdělování příjmů a výdajů z podnikatelské činnosti. Tyto podmínky a omezení je nutné pečlivě dodržovat, protože jejich nedodržení může vést k daňovým doměrkům, penále a dalším nepříjemným následkům při případné daňové kontrole.

Pojďme se proto podrobně podívat na to, jaké konkrétní okolnosti nebo charakteristiky osob mohou představovat nepřekonatelnou překážku pro jejich využití jako spolupracující osoby, a které situace činí využití tohoto jinak výhodného institutu nemožným.

Požadavek na společně hospodařící domácnost

Jedním z nejzákladnějších a nejdůležitějších předpokladů pro to, aby mohla být určitá osoba označena jako spolupracující osoba a aby na ni mohly být přerozdělovány příjmy a výdaje z podnikání, je skutečnost, že tato osoba musí s poplatníkem, tedy s podnikatelem samotným, žít ve společně hospodařící domácnosti.

Tento požadavek znamená, že spolupracující osoba by měla s podnikatelem sdílet společnou domácnost, tedy obvykle bydlet na stejné adrese, podílet se na společných výdajích domácnosti, vytvářet společné hospodářství a obecně fungovat jako součást jedné ekonomické jednotky. Z tohoto pravidla však existuje jedna velmi významná a v praxi často využívaná výjimka, která umožňuje využít institut spolupracující osoby i v případech, kdy podmínka společně hospodařící domácnosti není splněna.

Výjimka pro členy rodiny podílející se na provozu rodinného závodu

Tato klíčová výjimka platí konkrétně pro členy rodiny, kteří se aktivně účastní na provozu takzvaného rodinného závodu. V takovém případě není nutné, aby člen nebo členové rodiny, kteří spolupracují v podnikání a na které podnikatel přerozděluje část svých podnikatelských příjmů a výdajů, sdíleli s osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ) společnou domácnost.

To znamená, že například syn nebo dcera podnikatele, kteří se aktivně podílejí na rodinném podniku, mohou být spolupracujícími osobami, i když již bydlí samostatně ve vlastním bytě nebo domě, eventuálně v jiném městě. Stejně tak rodiče podnikatele, sourozenci nebo jiní členové širší rodiny mohou být spolupracujícími osobami v rodinném podniku, aniž by museli s podnikatelem nutně žít pod jednou střechou a vést společnou domácnost. Tato výjimka výrazně rozšiřuje možnosti využití institutu spolupracující osoby zejména v případech tradičních rodinných podniků, řemeslných dílen, rodinných farem a podobných typů podnikání, kde je spolupráce více generací nebo různých větví rodiny zcela běžná a přirozená.

Osoby, na které zákon zakazuje přerozdělovat příjmy a výdaje

Kromě obecného požadavku na společně hospodařící domácnost (s výše uvedenou výjimkou) existuje ještě další kategorie osob, které za žádných okolností nemohou vystupovat jako spolupracující osoby. Jedná se o osoby, na které zákon o daních z příjmů explicitně a kategoricky zakazuje přerozdělovat příjmy a výdaje z podnikání.

Tato omezení jsou upravena v ustanovení § 13 odstavec 4 zákona o daních z příjmů, které velmi konkrétně a taxativně vyjmenovává situace a osoby, na které nelze příjmy a výdaje rozdělit. Tento výčet je nutné chápat jako uzavřený a nelze jej vykládat analogicky nebo rozšiřovat, ale na druhou stranu je naprosto závazný a nelze od něj odstoupit.

Přehled osob vyloučených ze spolupráce:

1. Dítě, které nemá ukončenou povinnou školní docházku

• Na takové dítě nelze přerozdělovat příjmy a výdaje z podnikání, dokud nesplní povinnou školní docházku
• Ochrana dítěte před předčasným zapojením do pracovního procesu
• Zajištění priority vzdělání před ekonomickými zájmy rodiny

2. Dítě v měsících, kdy je uplatňováno daňové zvýhodnění

• Pokud podnikatel uplatňuje na dítě daňové zvýhodnění na vyživované dítě v konkrétních kalendářních měsících, nemůže v těchto měsících na toto dítě přerozdělovat příjmy a výdaje
• Zamezení dvojímu daňovému zvýhodnění ze stejného důvodu
• Nutnost volby mezi daňovým zvýhodněním a přerozdělováním příjmů

3. Manžel, na kterého je uplatňována sleva na manžela

• Je-li na manžela/manželku uplatněna sleva na dani (sleva na manžela), nemůže být tento manžel zároveň spolupracující osobou
• Opět se jedná o prevenci kumulace daňových výhod
• Podnikatel musí zvolit, zda využije slevu na manžela, nebo přerozdělení příjmů

4. Zemřelý poplatník

• Na poplatníka, který zemřel, ani od něj nelze přerozdělovat příjmy a výdaje
• Logické omezení vyplývající ze skutečnosti, že zemřelá osoba nemůže být účastníkem daňových vztahů
• Ukončení možnosti přerozdělování smrtí některého z účastníků

5. Poplatník využívající režim paušální daně

• Na a od poplatníka, který využívá režim paušální daně, nelze přerozdělovat příjmy a výdaje
• Paušální daň je zjednodušený režim neslučitelný s přerozdělováním příjmů
• Platí pro oba směry – ani poplatník v paušálu nemůže přerozdělovat, ani na něj nelze přerozdělovat

Mohlo by vás také zajímat: Nárok na daňové zvýhodnění na dítě i sleva na manžela na tutéž osobu Spolupracující osobu je možné mít i s paušálními výdaji a nemusí to být jen partner či děti