Pokud je měsíční výdělek z DPČ roven nebo vyšší než 4 000 Kč, vzniká povinnost platit sociální a zdravotní pojištění stejně jako v případě běžného pracovního poměru. Zaměstnanec odvádí část pojistného ze své mzdy a zaměstnavatel hradí zbývající část. O samotný odvod zdravotní pojišťovně a ČSSZ se vždy stará zaměstnavatel, jako u pracovního poměru.
Na druhou stranu, pokud měsíční výdělek z DPČ nepřesáhne 3 999 Kč, nevzniká povinnost hradit sociální a zdravotní pojištění ani pro zaměstnance, ani pro zaměstnavatele. Tato situace může být výhodná pro ty, kteří si chtějí přivydělat menší částky a zároveň se vyhnout odvodům pojistného. Je však třeba mít na paměti, že neplacení pojistného může mít v budoucnu dopad na nárok na důchod nebo nemocenské dávky.
Existuje však jedna důležitá výjimka, na kterou je třeba dát pozor. Pokud zaměstnanec pracující na DPČ nemá vyřešeno placení povinného zdravotního pojištění z jiného zdanitelného příjmu (například z hlavního pracovního poměru) a zároveň není osobou, za kterou hradí zdravotní pojištění stát (například student do 26 let nebo důchodce), musí si zdravotní pojištění hradit sám jako osoba bez zdanitelných příjmů (OBZP). V takovém případě je povinen platit měsíčně zálohy na zdravotní pojištění, i když jeho výdělek z DPČ nepřesahuje 3 999 Kč.
Závěrem lze říci, že placení sociálního a zdravotního pojištění při práci na DPČ závisí především na výši měsíčního výdělku. Pokud je výdělek 4 000 Kč nebo vyšší, pojistné se platí stejně jako v běžném pracovním poměru. Při výdělku do 3 999 Kč se pojistné hradit nemusí, ale je třeba dát pozor na situaci, kdy zaměstnanec nemá vyřešeno placení zdravotního pojištění z jiných zdrojů. V takovém případě se z něj stává OBZP a musí si zdravotní pojištění hradit sám.