Proč se dvojímu zdanění příjmu z ciziny někdy nedá vyhnout?

Pokud občan České republiky pracuje, podniká nebo pronajímá nemovitost v zahraničí, může se v určitých případech ocitnout v nepříjemné situaci, kdy je jeho příjem zdaněn dvakrát – poprvé v zemi, kde příjem skutečně vznikl a kde byla vykonávána výdělečná činnost, a podruhé v České republice, kde má daný poplatník status daňového rezidenta a kde mu ze zákona vzniká povinnost přiznat a zdanit veškeré své celosvětové příjmy bez ohledu na to, v které zemi světa tyto příjmy vznikly.
Tato situace nastává zejména tehdy, kdy Česká republika nemá s danou zemí uzavřenu platnou mezinárodní smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, přičemž právě tyto smlouvy jsou za normálních okolností hlavním a nejúčinnějším nástrojem, který má daňový poplatník k dispozici a díky němuž se může dvojímu zdanění svých příjmů buď zcela vyhnout, nebo jeho dopady alespoň výrazně zmírnit prostřednictvím specifických metod, jako je například metoda vynětí příjmů ze základu daně nebo metoda zápočtu daně zaplacené v zahraničí.

Povinnosti poplatníka při absenci smlouvy

Pokud daňový rezident České republiky pobírá zdanitelný příjem ze země, s níž Česká republika dosud žádnou takovou mezinárodní smlouvu o zamezení dvojímu zdanění neuzavřela, je jeho situace z daňového hlediska výrazně složitější a finančně nevýhodnější, protože v takovém případě mu zákon ukládá povinnost zdanit daný příjem nejprve ve státě, kde tento příjem vznikl, tedy v souladu s daňovými zákony a předpisy platícími v dané zahraniční zemi, a to v plné výši, jak to tamní legislativa vyžaduje.
Následně je tento stejný příjem poplatník povinen přiznat a zdanit znovu také v České republice, a to v rámci svého českého daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, kde musí uvést veškeré své celosvětové příjmy včetně těch, které již byly zdaněny v zahraničí, přičemž v tomto konkrétním případě, kdy smlouva o zamezení dvojímu zdanění neexistuje, nelze použít žádnou ze standardních metod zamezení dvojímu zdanění a poplatník tak musí skutečně odvést daň z příjmu finančním úřadům v obou zemích zároveň.

Situace povinného dvojího zdanění bez možnosti jakékoliv úlevy se v praxi týká například příjmů, které daňový rezident České republiky získá v některých státech Latinské Ameriky, v některých zemích asijského kontinentu, ale také například v Monaku nebo v Kataru, přičemž je však nutné zdůraznit, že tento seznam zemí není fixní a neměnný, ba právě naopak – celá situace se neustále dynamicky vyvíjí a počet zemí, s nimiž má Česká republika platnou smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, postupně a kontinuálně narůstá, takže je vždy nezbytné před zahájením jakékoliv zahraniční výdělečné činnosti ověřit aktuální stav smluvní sítě České republiky.

I přesto, že se poplatník dvojímu zdanění v daném případě bohužel vyhnout nemůže a musí odvést daň v obou zemích, existuje alespoň jeden velmi důležitý praktický krok, který by měl každý poplatník v takové situaci bez výjimky učinit – a sice vyžádat si od příslušného zahraničního daňového úřadu nebo jiného oprávněného orgánu v zemi původu příjmu oficiální potvrzující dokument, který prokazatelně doloží skutečnost, že daň z daného příjmu byla v zahraničí skutečně odvedena, a zároveň přesně specifikuje výši takto zaplacené daně, protože bez tohoto dokladu by poplatník nemohl uplatnit žádné z níže popsaných daňových zvýhodnění v České republice.

Ačkoliv poplatník nemůže zabránit samotnému dvojímu zdanění a druhá daňová povinnost – tentokrát vůči českému finančnímu úřadu – se mu nevyhne, má přesto k dispozici alespoň určitou formu daňové úlevy, která může jeho celkové daňové zatížení částečně snížit, a to konkrétně prostřednictvím možnosti uplatnit již zaplacenou zahraniční daň jako daňově uznatelný výdaj při výpočtu základu daně v České republice.
Tuto možnost může poplatník využít buď přímo v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob, které podává na příslušném finančním úřadě v České republice, nebo alternativně také v rámci ročního zúčtování daně prováděného jeho českým zaměstnavatelem, pokud je zaměstnancem a splňuje podmínky pro provedení tohoto ročního zúčtování, přičemž v obou případech je nezbytné předložit výše zmíněný potvrzující dokument o zaplacení daně v zahraničí, bez něhož by uplatnění tohoto výdaje nebylo možné.