Proč si dávat u DPH pozor na přemisťování zboží mezi sklady v EU?

1. Základní problematika přemisťování zboží mezi sklady v různých státech EU

Přemisťování zboží mezi sklady umístěnymi v různých členských státech Evropské unie představuje z pohledu daně z přidané hodnoty (DPH) jednu z nejsložitějších a nejproblematičtějších oblastí, se kterými se provozovatelé elektronických obchodů (e-shopů) potýkají. Tato problematika se týká zejména podnikatelů, kteří se rozhodli optimalizovat svou logistiku tím způsobem, že si zřídili sklady nebo logistická centra ve více členských státech Evropské unie, aby mohli zákazníkům v těchto zemích poskytovat rychlejší dodání zboží. Ačkoliv se tento krok může zdát z obchodního hlediska zcela logický a efektivní, z daňového pohledu s sebou přináší značné komplikace a administrativní zatížení, kterému by měl každý podnikatel věnovat náležitou pozornost ještě před tím, než se rozhodne takovou skladovací strukturu implementovat.

2. Povinnost registrace k DPH v každém státě, kde je umístěn sklad

Klíčovým problémem, který vzniká při přemisťování zboží mezi sklady v různých členských státech EU, je skutečnost, že v takovém případě je obvykle nutné, aby se podnikatel stal plátcem DPH a zaregistroval se k dani z přidané hodnoty v každém z těchto států samostatně. To v praxi znamená, že pokud například český e-shop provozuje sklady v České republice, Německu, Polsku a Slovensku, musí být registrován jako plátce DPH ve všech těchto čtyřech zemích současně. Tato povinnost registrace vyplývá ze skutečnosti, že přemístění zboží ze skladu v jedné zemi do skladu v jiné zemi je z pohledu DPH považováno za dodání zboží do jiného členského státu, které má své specifické daňové důsledky a musí být odpovídajícím způsobem zdaněno a administrativně ošetřeno.

3. Samostatné plnění povinností k DPH v každém státě

V každém členském státě, kde je podnikatel registrován k DPH kvůli přemisťování zboží mezi sklady, je nutné plnit veškeré povinnosti spojené s daní z přidané hodnoty zcela samostatně a nezávisle na ostatních registracích. To konkrétně znamená, že podnikatel musí v každé zemi samostatně podávat daňová přiznání k DPH, ve kterých vykazuje veškeré relevantní transakce týkající se daného státu. Dále musí v každé zemi samostatně vést evidenci pro účely DPH, která splňuje požadavky místní legislativy, což může být obzvláště náročné vzhledem k tomu, že se požadavky na vedení evidence mohou v jednotlivých členských státech významně lišit. Kromě toho je nutné sledovat a dodržovat různé lhůty pro podání daňových přiznání, které se v jednotlivých státech liší, a také se vypořádat s komunikací s místními správci daně v jejich národním jazyce, což může představovat další komplikaci. Tato administrativa je nejen časově náročná, ale také finančně zatěžující, protože často vyžaduje zapojení místních daňových poradců nebo advokátů, kteří rozumí specifickým pravidlům platným v dané jurisdikci.

4. Nemožnost využití režimu jednoho správního místa (OSS) při přemisťování zboží

Zásadním faktem, který činí přemisťování zboží mezi sklady z daňového pohledu tak komplikovaným, je skutečnost, že v dané situaci nelze využít takzvaný režim jednoho správního místa, který je v odborné terminologii označován anglickou zkratkou OSS (One Stop Shop). Tento režim, který byl zaveden s cílem zjednodušit administrativu spojenou s DPH pro podnikatele obchodující přes hranice v rámci Evropské unie, umožňuje podnikatelům, aby byli formálně registrováni k DPH pouze v jednom členském státě EU, typicky ve své domovské zemi, a odtamtud pak plnili veškeré své povinnosti týkající se DPH ve všech ostatních členských státech Evropské unie. Tento zjednodušený systém funguje tak, že podnikatel podává jediné souhrnné daňové přiznání prostřednictvím správce daně ve své domovské zemi, který následně vybranou DPH přerozdělí a rozešle do příslušných členských států, kde došlo k dodání zboží nebo poskytnutí služby konečnému spotřebiteli. Bohužel však tento zjednodušený mechanismus není aplikovatelný na situace, kdy dochází k pouhému přemisťování zboží mezi sklady podnikatele umístěnými v různých členských státech.

5. Kdy lze režim OSS využít a proč ne při přemisťování mezi sklady

Režim jednoho správního místa (OSS) může podnikatel legitimně využít v situacích, kdy prodává zboží nebo poskytuje služby konečným zákazníkům do jiných členských států Evropské unie. Typicky se jedná o situace, kdy e-shop se sídlem například v České republice prodává zboží zákazníkům v Německu, Francii, Itálii nebo jiných členských státech, přičemž toto zboží je odesíláno přímo ze skladu v České republice do místa určení v jiném členském státě. V takovém případě může podnikatel využít OSS režim a vyhnout se nutnosti registrace k DPH v každém státě, kam své zboží dodává. Problém však nastává tehdy, když podnikatel nejprve přemístí své zboží do vlastního skladu v jiném členském státě (což je transakce, která sama o sobě má daňové důsledky) a teprve následně toto zboží prodává a dodává zákazníkům z tohoto zahraničního skladu. V takovém případě se na přemístění zboží mezi sklady režim OSS nevztahuje a podnikatel musí být registrován k DPH v tom státě, kde se nachází cílový sklad, do kterého je zboží přemisťováno.

6. Hranice 10 000 EUR jako klíčový práh pro vznik povinnosti registrace

Pro úplnost je důležité připomenout, že povinnost registrovat se k DPH, a to buď v každém ze států EU samostatně (při přemisťování zboží mezi sklady) nebo v režimu OSS (při přímém prodeji do jiných členských států), vzniká podnikateli v okamžiku, kdy jeho celkový roční obrat z prodeje zboží nebo služeb v rámci Evropské unie přesáhne stanovenou hranici 10 000 EUR. Tato částka představuje roční limit pro celkový obrat z prodeje do všech ostatních členských států EU dohromady, nikoli limit pro každý stát zvlášť. Jedná se tedy o souhrnnou hranici, která platí pro všechny přeshraniční prodeje v rámci EU. V okamžiku, kdy podnikatel tuto hranici překročí, stává se plátcem DPH a musí začít plnit všechny související povinnosti ve všech státech EU, kam prodává své zboží nebo služby, případně kam přemisťuje zboží mezi svými sklady. Pod touto hranicí 10 000 EUR může podnikatel prodávat do ostatních členských států podle pravidel platných v jeho domovské zemi, což administrativu výrazně zjednodušuje.

7. Praktické důsledky a doporučení pro provozovatele e-shopů

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem je naprosto zásadní, aby provozovatelé elektronických obchodů velmi pečlivě zvážili, zda je pro jejich obchodní model skutečně nezbytné zřizovat sklady v různých členských státech Evropské unie. Ačkoliv může být logisticky výhodné mít zboží skladováno blíže k zákazníkům, což umožňuje rychlejší dodání a potenciálně nižší přepravní náklady, je nutné tuto výhodu pečlivě porovnat s administrativní a finanční zátěží spojenou s nutností registrace k DPH v každém státě, kde se sklad nachází. Mnoho menších a středních e-shopů může dojít k závěru, že náklady spojené s administrací DPH ve více státech převyšují výhody plynoucí z rychlejšího dodání zboží. Alternativním řešením může být využití služeb fulfillment center, která technicky nevlastní podnikatel, ale třetí strana, což může mít jiné daňové dopady, nebo soustředění skladových zásob pouze v domovské zemi a využití rychlých přepravních služeb pro dodání zboží do ostatních členských států, přičemž se podnikatel zaregistruje pouze do režimu OSS, který je administrativně mnohem jednodušší než samostatné registrace ve více státech.

Mohlo by vás také zajímat: Jak podávat přiznání k DPH v režimu OSS? Kdy hrozí pokuta až 50 000 Kč u DPH?