Spotřební daně v České republice jsou součástí fiskálního systému již od prvního dne roku 1993. Zavedení tohoto typu daně bylo legislativně ukotveno zákonem číslo 587/1992 Sb., který stanovil základní rámec pro spotřební daně. Tento zákon byl mnohokrát novelizován, aby lépe odrážel měnící se ekonomické a sociální podmínky v zemi.
Cílem těchto novelizací nebylo jen aktualizovat a zpřesnit pravidla pro spotřební daně v České republice, ale také se postupně přiblížit právnímu režimu týkajícímu se spotřebních daní v Evropské unii. Tento proces sbližování se odrazil v mnoha aspektech spotřebních daní.
Jedním z nich bylo zpřesňování definice předmětů spotřebních daní. Sazby spotřebních daní se také postupně upravovaly, aby se přiblížily minimálním sazbám platným v Evropské unii. Dalšími oblastmi, které byly novelizacemi upravovány, byly režimy osvobození od daně a podobné aspekty.
Posledním významným krokem ve sbližování právní úpravy spotřebních daní v České republice s právní úpravou Evropské unie bylo přijetí zákona číslo 353/2003 Sb. Tento zákon, známý také jako „zákon o SPD“, představuje současný právní rámec pro spotřební daně v České republice.
Podle zákona o SPD se spotřební daně vztahují na tzv. vybrané výrobky. Mezi tyto výrobky patří minerální oleje, lih, pivo, víno, meziprodukty a tabákové výrobky.
Konkrétněji, podle ustanovení paragrafu 1 odstavce 2 zákona o SPD, jsou předměty spotřebních daní následující:
- daň z minerálních olejů
- daň z lihu
- daň z piva
- daň z vína a meziproduktů
- daň z tabákových výrobků
- daň ze surového tabáku.
Spotřební daně tak hrají významnou roli v českém daňovém systému a jejich úprava a správa jsou pečlivě sledovány a průběžně aktualizovány, aby odpovídaly jak domácím potřebám, tak mezinárodním závazkům v rámci Evropské unie.