Z jakých příjmů se bude počítat superdávka pro OSVČ?

Klíčovým faktorem při určování výše nároku na superdávku u osob samostatně výdělečně činných je způsob výpočtu jejich rozhodného příjmu, který slouží jako základ pro stanovení konkrétní částky dávky. Tento výpočet se primárně opírá o částku čistých příjmů, které podnikatel uvedl ve svém daňovém přiznání za bezprostředně předcházející kalendářní rok, přičemž se bere v úvahu období, které těsně předchází podání žádosti o dávku. Systém je nastaven tak, aby reflektoval skutečnou ekonomickou situaci podnikatele na základě jeho daňových povinností a přiznaných příjmů z minulého období. Je důležité poznamenat, že pro účely výpočtu nároku na tuto dávku se bere v úvahu jedna dvanáctina z těchto ročních čistých příjmů, což umožňuje převést roční příjem na měsíční základ, který je pak srovnatelný s příjmy zaměstnanců a dalších skupin žadatelů o sociální podporu.

Minimální příjem pro OSVČ na hlavní činnost

V případě osob samostatně výdělečně činných, které vykonávají svou podnikatelskou aktivitu jako hlavní činnost, existuje specifické pravidlo týkající se minimálního rozhodného příjmu. Pokud skutečný příjem takového podnikatele, jak je uveden v daňovém přiznání, nedosahuje hranice osmdesáti procent, tedy 0,8násobku aktuální částky životního minima, systém stanovuje určitou ochrannou hranici. Konkrétně, pokud příjem OSVČ na hlavní činnost dosahuje právě této úrovně 0,8násobku životního minima, při výpočtu nároku na dávku se bude postupovat tak, že se vezme jedna dvanáctina tohoto příjmu jako měsíční rozhodný základ pro stanovení výše podpory, kterou může podnikatel obdržet.

Pravidlo průměrné mzdy pro nízké příjmy

Dalším důležitým ustanovením je situace, kdy skutečný příjem osoby samostatně výdělečně činné, která podniká na hlavní činnost, je nižší než osmdesát procent průměrné měsíční hrubé mzdy v národním hospodářství. Tato průměrná mzda je každoročně zveřejňována Českým statistickým úřadem a slouží jako referenční hodnota pro různé výpočty v oblasti sociálního zabezpečení. V takovém případě se pro účely výpočtu dávky nepočítá se skutečným nízkým příjmem podnikatele, ale jako rozhodný příjem se do výpočtu automaticky započítává právě osmdesát procent této celorepublikové průměrné hrubé mzdy. Tento mechanismus má chránit podnikatele s velmi nízkými příjmy a zajistit jim alespoň minimální úroveň sociální podpory, která odpovídá určitému standardu odvozenému od průměrných příjmů v ekonomice.

Podmínky pro začínající podnikatele

Pro osoby samostatně výdělečně činné, které se nacházejí ve zcela specifické situaci, kdy v bezprostředně předcházejícím kalendářním roce vůbec nevykonávaly svou živnost, ať už z důvodu, že teprve zahájili podnikání, nebo že jejich činnost byla po určitou dobu pozastavena, platí ještě příznivější pravidlo. U těchto podnikatelů, kteří nemají k dispozici relevantní daňové přiznání z předchozího roku, se pro účely výpočtu nároku na superdávku počítá pouze s padesáti procenty průměrné mzdy v národním hospodářství. Toto ustanovení reflektuje skutečnost, že začínající podnikatelé obvykle nedosahují v počátcích své činnosti tak vysokých příjmů jako etablované firmy, a zároveň jim poskytuje potřebnou sociální síť v obtížném období rozběhu podnikání.

Paušální režim – první pásmo

Podnikatelé, kteří se rozhodli pro uplatnění paušálního režimu zdanění, což je zjednodušený systém odvodu daní a pojistného zavedený v České republice, mají svůj rozhodný příjem pro výpočet dávky státní sociální pomoci stanoven specifickým způsobem, který vychází z kombinace dvou faktorů. Těmito faktory jsou jednak aktuální výše průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství a jednak konkrétní pásmo paušální daně, ve kterém je daný podnikatel registrován a odvádí své daňové povinnosti. U podnikatelů, kteří jsou zařazeni do prvního, nejnižšího pásma paušální daně, se pro účely výpočtu nároku na superdávku vychází ze sta procent průměrné hrubé mzdy, což znamená, že jejich rozhodný příjem odpovídá plné výši této průměrné mzdy. Konkrétně v roce 2025 by tato částka měla činit 44 300 korun českých měsíčně, což představuje základ pro výpočet jejich nároku na sociální dávku.

Paušální režim – druhé a třetí pásmo

Pro podnikatele v paušálním režimu, kteří jsou zařazeni do druhého nebo třetího pásma paušální daně, což obvykle odpovídá vyšším příjmům a rozsáhlejší podnikatelské činnosti, se výpočet rozhodného příjmu pro účely nároku na superdávku odvíjí od vyšších násobků průměrné hrubé mzdy. Konkrétně u podnikatelů ve druhém pásmu paušální daně se jejich rozhodný příjem pro výpočet dávky stanoví jako 150 procent, tedy jeden a půl násobek částky průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství. U podnikatelů zařazených do třetího, nejvyššího pásma paušální daně se pak výpočet odvíjí od 200 procent průměrné hrubé mzdy, tedy od dvojnásobku této referenční hodnoty. Tyto vyšší koeficienty reflektují předpoklad, že podnikatelé v vyšších pásmech paušální daně mají vyšší ekonomickou kapacitu a jejich příjmy jsou v průměru vyšší než u podnikatelů v prvním pásmu.

Vedlejší činnost – běžný výpočet

Samostatnou kategorii tvoří podnikatelé, kteří vykonávají svou podnikatelskou činnost pouze v rámci vedlejší, nikoliv hlavní ekonomické aktivity, což obvykle znamená, že paralelně vykonávají zaměstnání v pracovním poměru nebo mají jiný hlavní zdroj příjmů. U těchto osob samostatně výdělečně činných, které podnikají vedlejším způsobem, se do rozhodného příjmu pro účely výpočtu nároku na superdávku počítá vždy jedna dvanáctina celkových příjmů z podnikání, které byly uvedeny v daňovém přiznání za bezprostředně předcházející kalendářní rok. Tento způsob výpočtu zohledňuje skutečnost, že příjmy z vedlejší činnosti bývají nižší než z hlavní činnosti, a proto se započítávají přesně v takové výši, v jaké byly skutečně vykázány v daňovém přiznání, přičemž se roční částka převádí na měsíční základ prostřednictvím vydělení dvanácti.

Vedlejší činnost – první rok podnikání

V případě osob samostatně výdělečně činných, které vykonávají svou podnikatelskou aktivitu pouze jako vedlejší činnost a nacházejí se v situaci, kdy tuto vedlejší činnost provozují teprve první rok, a tedy nemají k dispozici kompletní daňové přiznání za celý předchozí kalendářní rok, platí speciální ustanovení upravující výpočet jejich rozhodného příjmu. U těchto začínających podnikatelů ve vedlejší činnosti se pro účely stanovení nároku na dávku státní sociální pomoci počítá s rozhodným příjmem ve výši pouhých deseti procent průměrné mzdy v národním hospodářství, což je výrazně nižší hodnota než u podnikatelů na hlavní činnost v prvním roce podnikání, kde se počítá s padesáti procenty průměrné mzdy. Tento rozdíl reflektuje očekávání, že příjmy z vedlejší činnosti v počátečním období jsou obvykle podstatně nižší než příjmy z hlavní podnikatelské aktivity, a zároveň zohledňuje fakt, že tito podnikatelé mají ještě jiný primární zdroj obživy.

Mohlo by vás také zajímat: Jakou sociální pomoc je možné získat v rámci nové superdávky? Proč se k žádosti o superdávku dokládají i údaje, které už úřad práce má?