Proč vzroste v roce 2026 platba na paušální daň jen v prvním pásmu?

Zvýšení povinných plateb pro nejnižší pásmo podnikatelů

Podnikatelé s nejnižšími příjmy, kteří využívají režim paušální daně a spadají do prvního pásma této specifické formy zdanění, se od ledna roku 2026 budou potýkat s výrazným navýšením svých povinných měsíčních plateb. Konkrétně si připlatí o 1 268 korun českých měsíčně více než tomu bylo v roce 2025, což představuje významnou finanční zátěž pro tyto drobné podnikatele a osoby samostatně výdělečně činné.

Celková měsíční povinná platba pro rok 2026 dosáhne částky 9 984 korun českých, přičemž tato suma se skládá z několika komponentů:

• 6 578 Kč na důchodové pojištění – což představuje největší část celkové platby
• 3 306 Kč na zdravotní pojištění – nezbytnou složku sociálního zabezpečení
• 100 Kč jako daň z příjmů – symbolickou částku, která zůstává nejnižší složkou

Opakující se trend zvyšování zátěže nejslabších podnikatelů

Situace výrazného zvýšení povinných záloh a plateb se pro tuto specifickou skupinu osob samostatně výdělečně činných opakuje již druhý rok po sobě, což vytváří nepříznivý trend pro nejmenší podnikatele. Již v roce 2025 se povinná platba zvyšovala výhradně podnikatelům zařazeným v prvním pásmu paušální daně, zatímco jejich kolegové ve vyšších pásmech zůstali ušetřeni těchto navýšení.

Pro OSVČ zařazené ve druhém a třetím pásmu téhož daňového režimu zůstává povinná měsíční platba ve zcela stejné výši jak v roce 2025, tak i v nadcházejícím roce 2026, což vytváří paradoxní situaci, kdy právě ti podnikatelé s nejnižšími příjmy čelí nejvyššímu relativnímu zatížení.

Rozdílné mechanismy stanovení plateb podle pásem

Zákonné stanovení povinné měsíční úhrady pro podnikatele v prvním pásmu je určováno zcela odlišnými mechanismy než pro jejich kolegy působící ve vyšších pásmech paušální daně. Tato rozdílnost v právní úpravě je klíčovým důvodem, proč se platby mění pouze pro nejnižší pásmo podnikatelů.

Stanovení platby pro podnikatele v prvním pásmu vychází ze stejných zákonných principů, jako je tomu u stanovení minimálních měsíčních záloh na zdravotní a sociální pojištění pro podnikatele působící v běžném daňovém režimu mimo paušální daň. Tento výpočet je pevně vázán na aktuální částku měsíční průměrne mzdy, která již několik posledních let zaznamenává citelný a kontinuální nárůst, a s tímto růstem průměrné mzdy automaticky narůstají i minimální zálohy, které musí hradit podnikatelé s nejnižšími příjmy.

Složení platby v prvním pásmu a její historický vývoj

Paušální daň pro první pásmo od samotného počátku vzniku režimu paušální daně se skládá z několika pevně stanovených komponentů, které vytvářejí celkovou měsíční povinnou platbu. Konkrétně se jedná o fixní stokorunu určenou na daň z příjmů, dále minimální zálohu na zdravotní pojištění platnou pro daný kalendářní rok a minimální zálohu na důchodové pojištění, která je navýšena o 15 procent oproti standardní minimální záloze pro běžné podnikatele.

Změna systému od roku 2024 a její dopady

Rozdělení osob samostatně výdělečně činných v režimu paušální daně do tří odlišných pásem, které bylo implementováno od roku 2024, přineslo zcela nový mechanismus stanovení plateb pro podnikatele působící ve vyšších pásmech s odpovídajícími vyššími ročními příjmy. Výše povinných plateb ve druhém a třetím pásmu již není závislá na minimálních odvodech stanovených pro osoby samostatně výdělečně činné v běžném režimu.

Částky pro druhé a třetí pásmo jsou přímo a pevně ukotveny v příslušných zákonech:

• § 14 odst. 3 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti – tento paragraf přesně určuje povinné platby na důchodové pojištění pro vyšší pásma
• § 3a zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění – stanovuje konkrétní platby na zdravotní pojištění pro druhé a třetí pásmo
• § 38 lk zákona o daních z příjmů – definuje tu část zálohy, která bude odvedena státu jako daň z příjmů pro vyšší pásma

Nerovnoměrnost systému a absence plánovaných změn

Ačkoliv je současný systém značně nerovnoměrný a vytváří paradoxní situaci, kdy podnikatelům v prvním pásmu s objektivně nejnižšími příjmy se daňová a pojistná zátěž zvyšuje již druhým rokem v řadě, zatímco jejich úspěšnější kolegové ve vyšších pásmech zůstávají ušetřeni jakýchkoliv navýšení, žádná systémová změna se v dohledné době nechystá.

Současná právní úprava tak vytváří situaci, kdy nejslabší ekonomické subjekty nesou relativně nejvyšší zátěž z růstu průměrných mezd v ekonomice, zatímco silnější podnikatelé s vyššími příjmy jsou od těchto automatických navýšení zcela odstíněni pevným zákonným stanovením svých povinných plateb.

Mohlo by vás také zajímat: Proč OSVČ s paušální daní nemá nárok na daňové slevy? Paušální daň musí být správně uhrazena, i když se končí s podnikáním během roku