Kdy musí plátce DPH odvést a současně ji může žádat zpět?

1. Základní princip samovyměření DPH při dovozu ze zemí mimo EU

Když plátce daně z přidané hodnoty nakupuje zboží ze států, které nejsou členy Evropské unie, ocitá se v poměrně specifické situaci, která se zásadně liší od standardních transakcí prováděných v rámci vnitřního trhu Evropské unie nebo od běžných nákupů od tuzemských dodavatelů. V tomto případě totiž vůbec není podstatné ani relevantní, zda zahraniční dodavatel z takzvané třetí země je nebo není registrován jako plátce daně z přidané hodnoty ve své zemi. Status dodavatele z hlediska DPH nemá na celý proces vůbec žádný vliv, protože mechanismus zdanění funguje na zcela odlišném principu než u běžných tuzemských či unijních transakcí.

2. Mechanismus samovyměření a přenesení daňové povinnosti

Při dovozu zboží z mimounijních teritorií se uplatňuje zvláštní režim nazývaný samovyměření daně, což je specifický postup, při kterém je celá odpovědnost za správné přiznání a odvedení daně z přidané hodnoty přenesena výhradně na kupujícího, tedy na osobu, která toto zboží do České republiky dováží. Tento plátce DPH má povinnost v okamžiku, kdy zboží vstoupí na území České republiky a dojde k jeho propuštění do volného oběhu, sám vypočítat výši daně z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést do státního rozpočtu České republiky. Jedná se o situaci, kdy daňový subjekt vystupuje současně v roli osoby povinné daň odvést i v roli osoby, která tuto daň vyměřuje, proto se tento mechanismus označuje jako samovyměření.

3. Daňová neutralita a mechanismus odpočtu DPH

Klíčovým prvkem celého systému daně z přidané hodnoty, který zajišťuje jeho spravedlivé a ekonomicky neutrální fungování, je princip daňové neutrality, který se projevuje právě prostřednictvím institutu odpočtu daně. Tento princip znamená, že podnikatel, který je plátcem DPH a který nakupuje zboží nebo služby pro účely své ekonomické činnosti, by neměl být zatížen daní z přidané hodnoty, kterou zaplatil na vstupu, protože tato daň by pro něj jinak představovala skutečný náklad, což by narušilo neutralitu daňového systému. Proto má plátce DPH za určitých zákonných podmínek právo na odpočet daně, což je mechanismus, který mu umožňuje snížit svou daňovou povinnost vůči státu o tu částku DPH, kterou musel zaplatit při pořízení svých vstupů.

4. Konkrétní podmínky pro uplatnění nároku na odpočet DPH

Aby plátce daně z přidané hodnoty mohl uplatnit nárok na odpočet DPH, která vznikla při dovozu zboží ze třetích zemí prostřednictvím mechanismu samovyměření, musí být současně splněno několik důležitých zákonných podmínek, které jsou stanoveny zákonem o dani z přidané hodnoty. Především musí být plátce v okamžiku dovozu registrován jako plátce DPH v České republice, dále musí být dovážené zboží pořízeno pro účely uskutečňování jeho ekonomických činností, které jsou předmětem daně, a zároveň musí jít o činnosti, které nezakládají nárok pouze na krácený odpočet nebo které nejsou od daně osvobozeny bez nároku na odpočet daně. Zboží tedy musí být použito pro zdanitelná plnění, která zakládají nárok na odpočet.

5. Současný odvod a nárok na odpočet ve stejném daňovém přiznání

Pokud jsou všechny výše uvedené zákonné podmínky řádně a prokazatelně splněny, nastává velmi praktická a pro plátce výhodná situace, kdy může tentýž plátce DPH v rámci jediného daňového přiznání, které podává za příslušné zdaňovací období, ve kterém došlo k uskutečnění zdanitelného plnění spočívajícího v dovozu zboží, současně jak přiznat a odvést daň na výstupu vyplývající ze samovyměření při dovozu, tak si tuto přesně stejnou částku DPH nárokovat zpět jako odpočet daně na vstupu. To znamená, že v jednom a témže daňovém přiznání plátce na jedné straně zvýší svou daňovou povinnost o částku DPH, kterou je povinen odvést z důvodu dovozu zboží, a současně na druhé straně sníží tuto daňovou povinnost o přesně stejnou částku, kterou si uplatní jako nárok na odpočet této daně.

6. Praktický důsledek současného odvodu a odpočtu

Z praktického hlediska tento mechanismus současného odvodu a odpočtu DPH ve stejném daňovém přiznání představuje velmi významnou výhodu pro cash flow plátce, protože reálně nedochází k žádnému peněžnímu výdaji ani k faktickému zatížení jeho finančních prostředků. Částka DPH, kterou je plátce povinen odvést v souvislosti s dovozem zboží ze třetích zemí, je totiž okamžitě kompenzována částkou, kterou si může uplatnit jako odpočet, takže výsledný dopad na výši jeho daňové povinnosti nebo daňového odpočtu za dané zdaňovací období je nulový, pokud nepřihlížíme k ostatním transakcím. Tato konstrukce zajišťuje, že plátce není nucen předfinancovávat daň, která by pro něj jinak představovala dočasnou finanční zátěž, dokud by si ji nemohl uplatnit jako odpočet v některém z následujících zdaňovacích období.

7. Technické zpracování v daňovém přiznání

Z technického pohledu zpracování daňového přiznání k dani z přidané hodnoty to znamená, že plátce v příslušném řádku daňového přiznání, který je určen pro vykazování daňové povinnosti z dovozu zboží, uvede částku DPH, kterou je povinen odvést na základě mechanismu samovyměření, a současně v jiném řádku přiznání, který je určen pro vykazování nároku na odpočet daně z pořízených plnění, uvede tutéž částku jako odpočet daně na vstupu. Obě tyto částky se pak při výpočtu celkové daňové povinnosti nebo nároku na nadměrný odpočet za dané zdaňovací období vzájemně kompenzují, čímž se eliminuje jejich vliv na konečný finanční dopad pro plátce.

8. Důležitost správné a včasné evidence a dokumentace

Pro úspěšné uplatnění nároku na odpočet DPH u dovezeného zboží je naprosto klíčové, aby plátce disponoval řádnou a úplnou dokumentací, která prokazuje jak samotné uskutečnění dovozu, tak splnění všech zákonných podmínek pro nárok na odpočet daně. Mezi nejdůležitější doklady patří celní prohlášení, které dokládá, že zboží bylo skutečně dovezeno na území České republiky a že při tomto dovozu vznikla povinnost přiznat a odvést DPH, dále pak všechny obchodní doklady jako jsou faktury od zahraničního dodavatele, přepravní dokumenty a další podklady, které prokazují souvislost dovezeného zboží s ekonomickou činností plátce. Absence řádné dokumentace může vést k tomu, že finanční úřad v rámci daňové kontroly nárok na odpočet nepřizná, což by pro plátce znamenalo významnou finanční ztrátu.

9. Zvláštnosti při použití zboží pro různé typy činností

Důležité je také zdůraznit, že pokud plátce DPH používá dovezené zboží částečně pro činnosti zakládající plný nárok na odpočet daně a částečně pro činnosti, které jsou od daně osvobozeny bez nároku na odpočet, nebo pro účely, které vůbec nesouvisejí s jeho ekonomickou činností, nemůže si uplatnit odpočet DPH v plné výši, ale pouze v poměrné výši odpovídající tomu, v jakém rozsahu bude zboží používáno pro zdanitelná plnění. V takovém případě je nutné provést výpočet krácení nároku na odpočet daně podle příslušných ustanovení zákona o DPH, což může být buď pomocí vypořádacího koeficientu, nebo pokud je to možné a plátce to preferuje, pomocí přímého přiřazení konkrétního zboží ke konkrétním ekonomickým činnostem.

10. Shrnutí klíčových aspektů odpočtu při dovozu

Závěrem lze shrnout, že mechanismus současného odvodu a nároku na odpočet DPH při dovozu zboží ze třetích zemí představuje velmi efektivní nástroj, který zajišťuje daňovou neutralitu systému DPH a minimalizuje finanční dopad na podnikatelské subjekty. Klíčovým předpokladem pro úspěšné využití tohoto mechanismu je však důsledné splnění všech zákonných podmínek, zejména použití dovezeného zboží pro ekonomickou činnost zakládající nárok na odpočet, vedení řádné a úplné evidence a dokumentace a správné a včasné přiznání jak daňové povinnosti z dovozu, tak nároku na odpočet v daňovém přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém došlo k uskutečnění zdanitelného plnění spočívajícího v dovozu zboží na území České republiky.

Mohlo by vás také zajímat: Co je to samovyměření DPH? Na jaké chyby si dávat pozor u DPH?