Kteří včelaři nemusí v roce 2026 podávat přiznání?

1. Základní princip – kdy se včelaření nedaní?

Včelaření provozované čistě jako zálibu a koníček, při kterém včelař příležitostně prodává své produkty, jako je med, vosk nebo propolis, nemusí být za určitých zákonem přesně vymezených podmínek vůbec předmětem daně z příjmů fyzických osob.
Česká daňová legislativa pamatuje na tzv. zájmové včelaře a stanovuje pro ně konkrétní hranice, při jejichž dodržení jsou jejich příjmy z prodeje včelích produktů považovány za příjmy od daně osvobozené, a to i zpětně za zdaňovací období roku 2025.
Klíčovým principem je skutečnost, že pokud příjmy zájmového včelaře nepřekročí zákonem stanovené limity, nevzniká mu povinnost tyto příjmy přiznávat, zdaňovat ani za ně podávat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob v roce 2026.

Zájmový včelař, který během celého roku 2025 choval maximálně 60 včelstev, má nárok na osvobození příjmů z prodeje svých včelích produktů od daně z příjmů fyzických osob.
Podmínkou pro toto osvobození je, že příjem z prodeje produktů – tedy medu, vosku, propolisu a dalších produktů vzniklých při chovu včel – nepřesáhl částku 500 Kč na jedno včelstvo za celý rok 2025.
Prakticky to znamená, že při chovu 60 včelstev může mít takový včelař z prodeje svých produktů celkový roční příjem až 30 000 Kč (60 včelstev × 500 Kč), aniž by mu vznikla jakákoli daňová povinnost.
Tato podmínka platí za předpokladu, že příjmy z chovu včel byly jedinými zdanitelnými příjmy daného včelaře v roce 2025, tedy že neměl žádné jiné příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, pronájmu ani jiných zdrojů.
V takovém případě jde o příjmy zákonem výslovně osvobozené od daně, a včelař proto nepodává daňové přiznání a neodvádí žádnou daň z příjmů za zdaňovací období roku 2025.

Daňové přiznání za rok 2025 nemusí podávat ani ten zájmový včelař, který vedle svého osvobozeného příjmu z chovu včel měl během roku 2025 také další drobné příjmy z různých činností, jež však nebyly příjmy ze zaměstnání.
Klíčovou podmínkou v tomto případě je, aby součet všech těchto příjmů – tedy osvobozeného příjmu ze včelaření a veškerých dalších drobných příjmů – nepřesáhl za celý rok 2025 částku 50 000 Kč.
Do tohoto součtu se mohou zahrnout například příjmy z příležitostných prací, drobného prodeje různého zboží či jiných nepravidelných činností, které nejsou zaměstnáním ani systematickým podnikáním.
Pokud celková výše všech těchto příjmů zůstane pod hranicí 50 000 Kč za rok, považují se i tyto příjmy za osvobozené, a včelař tak nemá povinnost podávat daňové přiznání ani platit daň z příjmů v roce 2026.
Tento limit je stanoven zákonem právě proto, aby drobní zájmové hospodáři a koníčkáři nebyli zbytečně administrativně zatěžováni povinnostmi, které jsou jinak určeny pro profesionální podnikatele.

Specifická situace nastává u včelaře, který je zaměstnancem a v roce 2025 pobíral příjmy pouze z jediného zaměstnání – tedy měl pouze jednoho zaměstnavatele a příjmy ze závislé činnosti.
Takový zaměstnanec-včelař nemusí v roce 2026 podávat daňové přiznání za podmínky, že jeho příjem ze zájmového chovu včel za celý rok 2025 nepřesáhl částku 20 000 Kč.
Tato hranice 20 000 Kč je klíčová právě pro zaměstnance, protože jejich situace se od situace nepracujících zájmových včelařů liší – jejich hlavním zdaňovaným příjmem je mzda ze zaměstnání, ke které se příjem ze včelaření pouze přidává jako vedlejší.
Pokud příjem ze včelaření tuto hranici nepřekročí, může zaměstnanec požádat svého zaměstnavatele o provedení ročního zúčtování daně namísto podávání vlastního daňového přiznání, a tím se zbavit veškeré administrativní zátěže spojené s daňovým přiznáním.
Jakmile by však příjem ze zájmového včelaření tuto hranici 20 000 Kč překročil, zaměstnanec by již byl povinen podat daňové přiznání sám a příjem ze včelaření v něm řádně uvést a zdanit.

Velmi důležitým upozorněním pro všechny zájmové včelaře je skutečnost, že pokud by se počet jejich včelstev během roku 2025 zvýšil byť jen o jedno jediné včelstvo nad hranici 60, tedy na 61 a více včelstev, mění se ze zákona celá situace zásadním způsobem.
V takovém případě přestává být včelaření posuzováno jako zájmová činnost a zákon jej automaticky klasifikuje jako zemědělské podnikání, a to bez ohledu na to, zda to byl záměr včelaře, nebo zda k rozmnožení počtu včelstev došlo přirozenou cestou.
Včelaři s 61 a více včelstvy tak vzniká povinnost odvádět daň z příjmů, podávat daňové přiznání, ale také přihlásit se k dalším povinnostem podnikatele – například se zaregistrovat jako OSVČ (osoba samostatně výdělečně činná), přičemž v případě, že má zároveň zaměstnání, by šlo o OSVČ na vedlejší činnost.
Překročení limitu 60 včelstev tedy s sebou nese výrazně vyšší administrativní, daňové i zákonné povinnosti, a proto by zájmový včelař měl stav svých včelstev průběžně sledovat a evidovat, aby tuto hranici nepřekročil neúmyslně.
Doporučuje se proto, aby každý včelař, který se blíží hranici 60 včelstev, konzultoval svou situaci s daňovým poradcem nebo příslušným finančním úřadem, a předešel tak případným sankcím za nesplnění zákonných povinností.