Proč je při mezinárodním dožádání daně důležité počkat na výsledek?

1. Podstata mezinárodního dožádání daně

• Mezinárodní dožádání daně představuje specifický nástroj, který má tuzemský správce daně k dispozici v rámci daňového řízení a který mu umožňuje požádat zahraničního správce daně o poskytnutí relevantních informací a podkladů nezbytných pro správné a úplné stanovení daňové povinnosti konkrétního daňového subjektu.
• Tento institut je využíván tehdy, kdy tuzemský správce daně nemá dostatečné množství informací nebo důkazů k tomu, aby mohl sám a bez cizí pomoci správně a zákonně stanovit výši daně, a proto se obrací na zahraniční daňové orgány s žádostí o součinnost a spolupráci.
• Celý proces mezinárodní výměny daňových informací je ze své podstaty časově náročný, protože zahrnuje komunikaci mezi správními orgány různých suverénních států, které mají odlišné právní systémy, administrativní postupy, jazykové bariéry a různě dlouhé lhůty pro vyřizování podobných žádostí, přičemž celé vyřízení může bez problémů trvat i několik dlouhých měsíců.
• Tuzemský správce daně je proto povinen disciplinovaně a trpělivě vyčkat na přeshraniční odpověď zahraničního správce daně, a to bez ohledu na délku čekání, protože pouze tak může být celý proces mezinárodního dožádání považován za řádně a korektně provedený.

2. Důsledky nevyčkání na odpověď zahraničního správce daně

• Pokud tuzemský správce daně neprojeví dostatečnou trpělivost a vydá své rozhodnutí dříve, než obdrží odpověď zahraničního správce daně, dopouští se zásadního procesního pochybení, které má dalekosáhlé právní důsledky pro celé daňové řízení.
• Takovým unáhleným postupem tuzemský správce daně fakticky a nevratně popírá samotnou důvodnost mezinárodního dožádání, čímž zpochybňuje smysl a oprávněnost celého procesu, který sám inicioval, protože pokud vydá rozhodnutí bez znalosti výsledků zahraničního šetření, bylo celé dožádání od samého počátku zbytečné.
• Z právního hlediska má toto pochybení velmi závažný dopad na běh lhůty pro stanovení daně, neboť v takovém případě se tato lhůta nestaví, což znamená, že celá lhůta plyne nepřetržitě dál bez jakéhokoli přerušení nebo prodloužení, které by správce daně za normálních okolností a při správném postupu mohl legitimně využít.
• Nejzávažnějším možným důsledkem celé situace je skutečnost, že prekluzivní lhůta pro vyměření daně daňovému subjektu může zcela uplynout, čímž stát nenávratně a definitivně ztrácí možnost daň doměřit, protože uplynutím prekluzivní lhůty toto právo státu bez jakékoli výjimky a možnosti obnovy zcela zaniká.
• Prekluzivní charakter lhůty pro stanovení daně je přitom naprosto zásadní a nelze jej obejít žádnými prostředky, protože po jejím uplynutí již nelze daňovou povinnost stanovit ani v případě, že by správce daně měl k dispozici jasné a nezpochybnitelné důkazy o daňovém úniku nebo jiném pochybení daňového subjektu.

3. Povinnost správce daně ověřit kvalitu a průkaznost zahraničních informací

• Samotné obdržení odpovědi od zahraničního správce daně ještě neznamená, že správce daně může automaticky považovat celý proces za úspěšně dokončený a bez dalšího přistoupit k vydání rozhodnutí, protože je nezbytné pečlivě přezkoumat obsah a kvalitu obdržených informací.
• Tuzemský správce daně má povinnost důkladně zkontrolovat, zda zahraniční správce daně ve své odpovědi jasně a srozumitelně popsal a vysvětlil, jakým přesným postupem a jakými konkrétními metodami došel k prezentovaným výsledkům a závěrům, protože bez tohoto popisu nelze řádně posoudit hodnověrnost a spolehlivost obdržených informací.
• Stejně důležité je ověřit, zda zahraniční správce daně ve své odpovědi transparentně uvedl, z jakých konkrétních zdrojů a podkladů při svém šetření vycházel, protože pouze informace s jasně identifikovanými a ověřitelnými zdroji mohou být považovány za plnohodnotný důkaz v daňovém řízení.
• Pokud tyto zásadní informace o postupu a zdrojích v odpovědi zahraničního správce daně chybí nebo jsou nedostatečné, je tuzemský správce daně povinen bez zbytečného odkladu zahájit další komunikaci a tyto chybějící údaje si od zahraničního správce daně znovu a důrazně vyžádat, přičemž tato druhá výzva k doplnění informací opět prodlužuje celkovou dobu řízení.
• Pokud tuzemský správce daně tuto povinnost zanedbá a spokojí se s neúplnými nebo nepřezkoumatelné informacemi, mají takto získané zahraniční podklady automaticky nižší důkazní hodnotu ve srovnání s ostatními důkazy shromážděnými v průběhu daňového řízení, což může vést k tomu, že celé mezinárodní dožádání postrádá potřebný právní efekt.
• Kombinace procesních pochybení při využívání mezinárodního dožádání, ať už se jedná o předčasné vydání rozhodnutí nebo akceptování nekvalitních zahraničních informací, tak může v konečném důsledku opět způsobit, že lhůta pro stanovení daně marně uplyne a daňová povinnost daňového subjektu nebude moci být zákonným způsobem stanovena ani vymáhána.

Mohlo by vás také zajímat: Základní lhůty pro daňové úkony v roce 2026 nově a jasně Jak přepočítat zahraniční příjem pro daňové účely?