Kdy je odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli mimo rámec zákoníku práce?

Při řešení jakékoliv odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavatelem nebo zaměstnancem je naprosto zásadní a klíčové postupovat vždy v souladu se správnými a příslušnými právními předpisy, které na danou situaci dopadají. Volba správného právního rámce totiž zásadním způsobem ovlivňuje nejen samotný průběh celého procesu uplatňování náhrady škody, ale rovněž i výsledek celé věci, včetně výše případné náhrady a podmínek, za nichž ji lze úspěšně vymáhat. Zaměstnavatelé proto musí dobře rozumět tomu, že ne každá škoda způsobená zaměstnancem se automaticky řídí zákoníkem práce, a že existují specifické situace, kdy je nezbytné sáhnout po ustanoveních občanského zákoníku.

Klíčové rozlišení mezi zákoníkem práce a občanským zákoníkem

Je naprosto zásadní pro každého zaměstnavatele vědět a uvědomovat si, že některé konkrétní situace odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli nelze řešit podle ustanovení zákoníku práce, která upravují odpovědnost za škodu vzniklou v rámci pracovního poměru. V takových případech je totiž nezbytně nutné přistoupit k řešení dané odpovědnosti za škodu podle pravidel a ustanovení občanského zákoníku, který představuje obecný právní předpis upravující širokou škálu soukromoprávních vztahů a závazků.

Důvod tohoto rozlišení spočívá v samotné podstatě a charakteru vzniklé škody a v tom, zda tato škoda skutečně vychází a přímo plyne z pracovněprávního vztahu jako takového, tedy z pracovního poměru nebo z některé z dohod konaných mimo pracovní poměr, anebo zda naopak přesahuje rámec pracovněprávního vztahu a nelze ji s tímto vztahem přímo a bezprostředně spojovat.

Konkrétní situace, kdy se uplatní občanský zákoník

1. Majetková trestná činnost zaměstnance vůči zaměstnavateli

Jednou z nejzávažnějších a v praxi poměrně frekventovaných situací, kdy nelze odpovědnost za škodu posuzovat podle zákoníku práce, jsou případy majetkové trestné činnosti zaměstnance. Jedná se konkrétně o situace, kdy zaměstnanec sice formálně plní pracovní úkoly nebo jedná v přímé souvislosti s jejich plněním, avšak přitom úmyslně postupuje takovým způsobem, aby svému zaměstnavateli způsobil škodu. V takovém případě jednání zaměstnance již zcela vybočuje z rámce standardního pracovněprávního vztahu a nelze je hodnotit jako prostou škodu způsobenou v rámci výkonu práce.

Typickým a velmi názorným příkladem takovéto situace je neoprávněné nakládání zaměstnance s finančními prostředky zaměstnavatele. Může jít například o případ, kdy zaměstnanec v rámci své pracovní činnosti a s využitím pravomocí, které mu byly svěřeny v rámci jeho pracovní pozice, vybere z bankovního účtu zaměstnavatele finanční prostředky s úmyslem použít tyto peníze výhradně pro vlastní osobní potřebu a nikoliv pro potřebu firemní, tedy pro potřebu svého zaměstnavatele. Takovéto jednání má zcela jednoznačně charakter úmyslného protiprávního jednání, které přesahuje pracovněprávní rámec, a proto je odpovědnost za takto vzniklou škodu nutno posuzovat a řešit výhradně dle příslušných ustanovení občanského zákoníku, nikoli zákoníku práce.

2. Situace, kdy zaměstnanec současně podniká jako OSVČ a zneužije toto postavení na úkor zaměstnavatele

Další specifickou a v praxi rovněž se vyskytující situací, kdy škodu způsobenou pracovníkem zaměstnavateli nelze posuzovat z hlediska zákoníku práce, je případ zaměstnance, který souběžně se svým zaměstnáním rovněž podniká na základě živnostenského oprávnění jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ). Pokud tento zaměstnanec v rámci svého podnikání jako OSVČ úmyslně a za účelem vlastního prospěchu uzavře výhodný obchod nebo obchodní transakci s obchodním partnerem či odběratelem svého zaměstnavatele, jedná se opět o situaci, která vybočuje z rámce pracovněprávního vztahu.

V tomto případě zaměstnanec záměrně a s úmyslem osobního obohacení využívá informací, kontaktů nebo obchodních příležitostí, které získal výhradně díky svému pracovnímu poměru u zaměstnavatele, a tyto znalosti a kontakty zneužívá pro vlastní podnikatelskou činnost. Vzniklá škoda sice úzce souvisí s pracovní pozicí zaměstnance, avšak samotné protiprávní jednání se odehrává mimo rámec pracovněprávního vztahu, a proto je i v tomto případě nezbytné odpovědnost za vzniklou škodu posuzovat a uplatňovat podle ustanovení občanského zákoníku.

Mohlo by vás také zajímat: Kdy má zaměstnanec právo odmítnout odpovědnost za schodek? Odpovědnost za škodu na odložených věcech má podnikatel vždy