Cestovní náhrady zaměstnancům bude potřeba od června 2026 zvýšit

Od 1. června 2026 dojde k povinné úpravě cestovních náhrad pro zaměstnance, kteří při výkonu práce využívají vlastní soukromá vozidla.
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) přistoupí ke zvýšení vyhláškové ceny nafty, a to v přímé reakci na výrazný růst cen ropných produktů na světových trzích.
Klíčovým faktorem, který stojí za zdražením ropy a ropných produktů na globálních trzích, je probíhající vojenský konflikt mezi Spojenými státy americkými a Izraelem na jedné straně a Íránem na straně druhé, který destabilizuje trhy s energetickými komoditami.

Rozsah zdražení nafty a reakce státu

Průměrná cena nafty zaznamenala v průběhu posledních tří měsíců nárůst téměř o celou jednu čtvrtinu, tedy přibližně o 25 % oproti předchozímu referenčnímu období.
Právě tento výrazný a nepřehlédnutelný cenový skok byl pro MPSV impulzem k tomu, aby bezodkladně přistoupilo k novelizaci příslušné vyhlášky upravující cestovní náhrady zaměstnanců.
MPSV zdůrazňuje, že na vývoj tržních cen reaguje průběžně a bez zbytečného prodlení, přičemž jeho cílem je zajistit, aby výše vyplácených náhrad odpovídala skutečným a reálným nákladům zaměstnanců vynaloženým při pracovních cestách.

Nově stanovená vyhláška určuje, že od 1. června 2026 bude průměrná cena nafty pro účely výpočtu cestovních náhrad činit 42,10 Kč za litr.
Tato částka má věrně odrážet reálné výdaje, které zaměstnanci vynakládají při tankování nafty v průběhu pracovních cest za zákazníky nebo na jiná pracovní místa.
Oproti předchozímu stavu se jedná o navýšení přibližně 8 Kč za každý proplacený litr nafty, což je změna, která má přímý finanční dopad jak na zaměstnance, tak zejména na zaměstnavatele.

Veškeré firmy a podnikatelské subjekty, jejichž zaměstnanci využívají při pracovních cestách vlastní soukromá vozidla, jsou povinny svou interní evidenci a výpočty cestovních náhrad aktualizovat nejpozději k 1. červnu 2026.
Změna dopadne nejvýrazněji a nejcitelněji na menší firmy a živnostníky, kteří nedisponují vlastním firemním vozovým parkem a spoléhají na to, že jejich zaměstnanci – typicky technici, obchodní zástupci, servisní pracovníci nebo pracovníci terénních profesí – využívají k výkonu pracovní činnosti a cestám za zákazníky svá osobní auta.
Těmto firmám vzrostou náklady na proplácení pohonných hmot průměrně o zmiňovaných 8 Kč za každý litr proplacené nafty, což při větším počtu zaměstnanců a intenzivním cestování může představovat nezanedbatelnou a citelnou finanční zátěž na měsíční i roční bázi.
Pro větší korporace se služebními vozy bude mít tato změna naopak minimální nebo žádný přímý dopad, protože pohonné hmoty pro firemní vozidla jsou zpravidla hrazeny přímo z firemních účtů a vyhláška se na ně nevztahuje stejným způsobem.

Na rozdíl od zaměstnavatelů může tato změna přinést určité finanční výhody přímo samotným zaměstnancům, kteří ke své pracovní činnosti využívají vlastní vozidlo.
Klíčová situace nastává tehdy, kdy zaměstnanec nepředloží doklad o tankování – tedy účtenku z čerpací stanice prokazující skutečnou cenu, za níž pohonné hmoty nakoupil. V takovém případě se cestovní náhrada za spotřebované pohonné hmoty automaticky vypočítává právě z aktuální vyhláškové ceny stanovené MPSV.
Pokud tedy zaměstnanec tankoval naftu za nižší cenu, než je nově stanovená vyhláška (tedy méně než 42,10 Kč za litr), a zároveň nedoloží účtenku, obdrží de facto vyšší náhradu, než jsou jeho skutečné výdaje – a rozdíl mu tak fakticky zůstane jako drobný finanční benefit.
Tento mechanismus může být pro zaměstnance motivující, nicméně MPSV zároveň zdůrazňuje, že smyslem úpravy není zaměstnance na pracovních cestách nadměrně zvýhodňovat ani jim vytvářet prostor pro neoprávněný zisk, ale naopak zajistit spravedlivou kompenzaci jejich reálných nákladů.

MPSV svůj postup obhajuje tím, že povinností státu je průběžně sledovat vývoj cen pohonných hmot na trhu a na jejich změny reagovat odpovídající úpravou právních předpisů.
Ministerstvo deklaruje, že jeho přístup je bezodkladný a zodpovědný – vyhláška je upravována tak, aby reflektovala aktuální cenovou realitu, a to v co nejkratším možném čase od okamžiku, kdy jsou k dispozici relevantní data o pohybu cen.
Cílem ministerstva je nastavit výši cestovních náhrad tak, aby zaměstnanci nebyli na pracovních cestách ani poškozováni, ani neúměrně zvýhodňováni – jinými slovy, aby náhrady odpovídaly přesně tomu, co zaměstnanec skutečně za pohonné hmoty vynaložil nebo mohl vynaložit.