Jaké má daňová ztráta klady a zápory?

• Daňová ztráta vzniká v okamžiku, kdy daňově uznatelné výdaje podnikatele překročí jeho zdanitelné příjmy za dané zdaňovací období. Jinými slovy, hospodaření podnikatele skončí z daňového pohledu v červených číslech, přičemž je zcela zásadní zdůraznit, že se jedná o ztrátu daňovou, nikoliv nutně o ztrátu účetní či reálnou ekonomickou ztrátu – tyto pojmy se totiž v praxi mohou významně lišit, a to v závislosti na konkrétní struktuře výdajů a příjmů daného podnikatelského subjektu.
• Vznik daňové ztráty sice signalizuje, že podnikatel v daném roce nedosáhl daňového zisku, nicméně to samo o sobě ještě neznamená, že se jedná o situaci zcela bez výhod či bez jakékoliv možnosti dalšího pozitivního využití. Česká daňová legislativa, konkrétně zákon o dani z příjmů, totiž pamatuje na tuto situaci a nabízí poplatníkovi celou řadu nástrojů, jak s takto vzniklou daňovou ztrátou dále pracovat a využít ji ve svůj prospěch.

Kladné stránky daňové ztráty

1. Možnost snížení základu daně v následujících obdobích

• Zákon o dani z příjmů podnikateli umožňuje, aby si pravomocně stanovenou daňovou ztrátu odečetl od základu daně z příjmů v následujících zdaňovacích obdobích. Tato možnost představuje jeden z nejvýznamnějších legálních nástrojů daňové optimalizace, který má podnikatel k dispozici, a jeho správné využití může zcela zásadně ovlivnit celkovou výši jeho daňové povinnosti v budoucích letech. Podnikatel si tak může zcela zákonně a transparentně snížit svou daňovou povinnost na mnohem únosnější a pro jeho podnikání přijatelnější míru.
• Konkrétně lze daňovou ztrátu uplatnit v období pěti bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích po tom roce, ve kterém daňová ztráta prokazatelně vznikla. To znamená, že pokud podnikateli vznikne daňová ztráta například v roce 2024, má právo tuto ztrátu postupně nebo jednorázově odečítat od svého základu daně v letech 2025, 2026, 2027, 2028 a 2029, přičemž v každém z těchto let si může zvolit, jakou část ztráty uplatní, což mu dává velmi cennou flexibilitu při plánování jeho celkové daňové zátěže do budoucna.

2. Zpětné uplatnění daňové ztráty – mimořádná výhoda

• Ještě zajímavější a pro mnohé podnikatele velmi atraktivní možností je zpětné uplatnění daňové ztráty, tedy možnost odečíst vzniklou daňovou ztrátu od základu daně za dvě bezprostředně předcházející zdaňovací období. Tato možnost je pro podnikatele nesmírně cenná zejména tehdy, pokud v předchozích dvou letech vykazoval zdanitelný zisk a odváděl daň z příjmů, protože zpětným uplatněním ztráty může dosáhnout snížení již vyměřené daňové povinnosti a fakticky tak získat od správce daně zpět část dříve uhrazené daně z příjmů.
• Zpětné uplatnění daňové ztráty tak může v praxi znamenat, že podnikatel obdrží od finančního úřadu přeplatek na dani, což může být v obdobích ekonomické námahy či dočasného poklesu příjmů mimořádně vítanou finanční injekcí, která mu pomůže překlenout složité období a stabilizovat jeho finanční situaci bez nutnosti sáhnout po externím financování ve formě bankovních úvěrů nebo jiných forem cizího kapitálu.

3. Legální nástroj daňové optimalizace

• Daňová ztráta a její uplatnění představují zcela legitimní a zákonem výslovně předvídaný nástroj daňové optimalizace, který není třeba v žádném případě zaměňovat s daňovými úniky či jinými nezákonnými praktikami. Podnikatel, který si vědomě a cíleně plánuje svou daňovou povinnost s ohledem na možnost vzniku a následného uplatnění daňové ztráty, jedná v souladu se zákonem a pouze využívá možnosti, které mu zákonodárce výslovně a záměrně poskytl.

Záporné stránky daňové ztráty

1. Prodloužení lhůty pro kontrolu správcem daně

• Jednou z nejvýznamnějších a nejméně příjemných nevýhod spojených s vykázáním daňové ztráty je skutečnost, že samotné vykázání daňové ztráty poplatníkem automaticky a ze zákona prodlužuje základní lhůtu pro stanovení daně, a s ní i lhůtu, po kterou může správce daně provádět daňovou kontrolu zaměřenou na ověření, zda daňová ztráta skutečně vznikla a zda vznikla ve správné výši. Tato skutečnost je pro mnoho podnikatelů velmi nepříjemná, protože prodlužuje jejich de facto právní nejistotu ohledně konečné výše jejich daňové povinnosti.
• Za normálních okolností, tedy bez existence daňové ztráty, trvá základní prekluzivní lhůta pro stanovení daně tři roky, přičemž po jejím uplynutí právo správce daně na doměření daně nenávratně zaniká a podnikatel si může být jist, že za příslušné zdaňovací období již žádné dodatečné daňové povinnosti nevzniknou. Tato tříletá lhůta tak přináší podnikatelům důležitou právní jistotu a umožňuje jim s definitivností uzavřít určitá minulá zdaňovací období.
• Vykázáním daňové ztráty se tato lhůta výrazně prodlužuje, a to o všechna ta zdaňovací období, ve kterých má podnikatel ze zákona možnost daňovou ztrátu uplatnit. Klíčové je přitom zdůraznit, že k tomuto prodloužení lhůty dochází automaticky a bez ohledu na to, zda podnikatel daňovou ztrátu skutečně využije ke snížení svého základu daně, nebo zda ji z jakéhokoliv důvodu nevyužije vůbec. Pouhá existence možnosti uplatnění daňové ztráty tedy postačuje k tomu, aby se lhůta pro kontrolu správce daně prodloužila, což je skutečnost, na kterou mnoho podnikatelů není dostatečně připraveno.

2. Zvýšená pozornost správce daně

• Vykázání daňové ztráty může v praxi přilákat zvýšenou pozornost ze strany správce daně, který může být motivován k tomu, aby podrobněji přezkoumal, jakým způsobem k daňové ztrátě došlo a zda jsou veškeré uplatněné daňové výdaje skutečně daňově uznatelné a řádně doložené relevantními doklady. Podnikatel by proto měl být připraven na to, že při vykázání daňové ztráty může být vystaven intenzivnější kontrolní činnosti ze strany finančního úřadu, než by tomu bylo v případě, kdy by žádnou daňovou ztrátu nevykázal.
• Tato zvýšená kontrolní aktivita sice sama o sobě neznamená, že podnikatel udělal cokoliv špatného nebo nezákonného, nicméně představuje nezanedbatelnou administrativní zátěž a zdroj stresu, který by měl podnikatel při svém rozhodování o tom, zda daňovou ztrátu vykázat a uplatnit, vzít v potaz.

Možnost vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty

• Zákon pamatuje i na situaci, kdy podnikatel nechce být vystaven prodloužené lhůtě pro kontrolu správcem daně a je ochoten za tímto účelem se vzdát práva na budoucí uplatnění daňové ztráty. Konkrétně má poplatník možnost již při podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém mu daňová ztráta vznikla, formálně a výslovně prohlásit, že se vzdává práva na její budoucí uplatnění. Tímto prohlášením se efektivně zabrání prodloužení lhůty pro stanovení daně a podnikatel tak může uzavřít příslušné zdaňovací období ve standardní tříleté lhůtě.
• Toto rozhodnutí je však naprosto nezvratné a nevratné, což znamená, že jakmile se podnikatel tohoto práva jednou vzdá, nemůže své rozhodnutí v budoucnu změnit a již nikdy nebude moci vzniklou daňovou ztrátu uplatnit ke snížení svého základu daně. Vzdání se práva na uplatnění daňové ztráty je tedy nevratným krokem, který může mít velmi významné finanční dopady v případě, že by podnikatel v následujících letech dosahoval vysokých zdanitelných příjmů, od jejichž základu by jinak mohl daňovou ztrátu odečíst a ušetřit tak nemalé prostředky na dani z příjmů.

Mohlo by vás také zajímat: Co může být příčinou daňové kontroly z finančního úřadu? Jak optimalizovat daň z příjmu?