Pokud se ocitnete v situaci, kdy je nutné vyhlásit osobní bankrot, jedná se o velmi vážnou a komplexní situaci, která s sebou nese mnoho důsledků. Jedním z nejdůležitějších aspektů tohoto procesu je povinnost splatit určité procento z vašich stávajících dluhů do určitého časového období. Tato povinnost je stanovena na minimálně 30 % celkového dluhu během pěti let od schválení insolvence.
Někdy se může stát, že splnění tohoto cíle je nemožné, pokud se objeví neočekávané zásadní problémy, například nemoc, které brání pravidelným splátkám.
Legislativa dává i v takovém případě dlužníkům jisté možnosti, jak se s takovou situací – i v případě, že není dosaženo požadované úrovně splacení dluhu, vyrovnat. Právní systém bere v potaz celkovou snahu dlužníka při minimalizaci svého dluhu.
První krok, který může dlužník učinit, pokud má obavy z nesplacení požadovaných 30 %, je maximální spolupráce s insolvenčním správcem a proaktivní přístup v rámci svého splácení. Soud posuzuje dosavadní snahu nejen optikou čísel, která vyjadřují procenta z celkové výše dluhu, ale také z pohledu reálných a upřímných snah dlužníka minimalizovat jeho finanční zatížení v co největším možném rozsahu. To znamená, že pokud dlužník pravidelně splácí, i když se mu nedaří dosáhnout kýžených 30 %, může být jeho snaha brána v potaz při závěrečném posuzování oddlužení.
Možnost, kterou dlužník může zvážit, je podání žádosti o prominutí nesplaceného dluhu. Tato žádost je adresována soudu, který po pečlivém zvážení všech okolností může rozhodnout o tom, zda zbytek dluhu skutečně odpustí. Jestliže například osoba vykazovala aktivní snahu o zvýšení svých příjmů, hledala další pracovní možnosti, snížila své výdaje na nezbytné minimum může to být klíčovým argumentem při rozhodování soudu.
Je však důležité upozornit, že tento proces není automatický a žádost o prominutí dluhu musí být podložena důkazy o dobré víře a průměrném chování během celého doby trvání insolventního období.