Jedním z klíčových prvků náhradního plnění je odběr výrobků a služeb od zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají více než 50 % osob se zdravotním postižením. Tyto výrobky mohou být různorodé, od praktických užitkových předmětů až po reklamní a propagační materiály. Může se jednat například o kancelářské potřeby, dárkové předměty s logem firmy, pracovní oděvy, ale i o specializované výrobky vytvořené právě osobami s handicapem.
Do náhradního plnění se započítává odběr výrobků a nákup služeb vytvořených a poskytovaných postiženými osobami
Dalším způsobem, jak naplnit náhradní plnění, je zadávání zakázek zmíněným zaměstnavatelům s převahou zdravotně postižených pracovníků. Může jít o různé služby, od úklidových prací přes zahradnické a údržbářské činnosti až po administrativní výpomoc či spolupráci v oblasti IT. Firmy tak mohou pokrýt část svých provozních potřeb a zároveň podpořit pracovní uplatnění osob s handicapem.
Do náhradního plnění se započítává i odběr výrobků a služeb přímo od osob se zdravotním postižením, které pracují jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a nezaměstnávají žádné další zaměstnance. I touto formou spolupráce mohou firmy smysluplně naplnit požadavky náhradního plnění a často navázat dlouhodobě prospěšná obchodní partnerství.
Celý koncept náhradního plnění je postaven na myšlence, že pokud firma nezaměstnává dostatečný počet osob se zdravotním postižením (dle zákonných požadavků), měla by alespoň nepřímo podpořit jejich pracovní uplatnění odběrem jejich výrobků a služeb. Zákon stanovuje, že za každou osobu s postižením, kterou by měl zaměstnavatel zaměstnávat, ale nezaměstnává, musí ročně nakoupit zboží nebo služby v hodnotě odpovídající sedminásobku průměrné mzdy za první tři čtvrtletí daného roku. Tato povinnost vychází ze společenské odpovědnosti firem a snahy o vytváření inkluzivního pracovního trhu.
Náhradní plnění tak představuje flexibilní nástroj, který firmám umožňuje podpořit zaměstnávání osob se zdravotním postižením i tehdy, když je přímo nezaměstnávají.