Co znamená standardní a odložený režim zdanění zaměstnaneckých opcí?
Od roku 2026 může být v České republice při zdanění zaměstnaneckých opcí využit standardní režim, nebo zvláštní odložený režim. Rozdíl mezi těmito režimy nespočívá pouze v administrativním postupu, ale především v tom, kdy zaměstnanec musí řešit daň z příjmů a případné odvody na sociální a zdravotní pojištění. Základní otázkou proto je, zda se daň platí už při získání akcií či podílu, nebo až ve chvíli, kdy zaměstnanec svou majetkovou účast skutečně zpeněží.
Kdy vzniká problém standardního režimu
Ve standardním režimu dochází ke zdanění již při uplatnění opce. Zaměstnanec v této chvíli využije své právo a koupí akcie nebo obchodní podíl, často za cenu, která je nižší než jejich aktuální hodnota. Rozdíl mezi zvýhodněnou pořizovací cenou a hodnotou majetkové účasti může představovat zdanitelný příjem ze závislé činnosti. Pro účely zdanění tedy není rozhodující pouze to, kolik zaměstnanec skutečně zaplatil, ale také jakou hodnotu získaný majetek v daném okamžiku představuje.
Tento mechanismus může být pro zaměstnance finančně náročný. Akcie nebo podíl sice vlastní, ale nemusí je moci prodat, protože společnost není veřejně obchodovaná, neexistuje vhodný investor nebo program stanoví omezení převodu. Přesto může vzniknout povinnost odvést daň z příjmů a také příslušné pojistné. Zaměstnanec tak hradí daň z hodnoty, kterou zatím nedostal v penězích. Právě proto se hovoří o zdanění papírového zisku: majetek má určitou evidovanou nebo odhadovanou hodnotu, ale zaměstnanec z něj zatím nemá likvidní finanční prostředky.
Jak funguje odklad daňové povinnosti
Odložený režim reaguje na uvedený problém tím, že umožňuje přesunout okamžik zdanění do pozdější fáze. Pokud jsou splněny podmínky stanovené právními předpisy a zaměstnavatel tento režim řádně zvolí a oznámí, zaměstnanec nemusí zdanit zaměstnaneckou opci okamžitě při jejím uplatnění. Daňová povinnost se může odsunout až do doby, kdy dojde k určité rozhodné události, například k prodeji akcií nebo obchodního podílu, případně k jiné transakci, při níž zaměstnanec získá reálný peněžní příjem.
Odklad je výhodný zejména proto, že zaměstnanec nemusí platit daň z vlastních prostředků v době, kdy ještě žádné peníze z opčního programu neobdržel. Pokud například získá akcie za zvýhodněnou cenu, ale prodá je až po několika letech, může být zdanění spojeno až s tímto pozdějším prodejem. Za splnění zákonných podmínek může být u dlouhodobě držených akcií nebo podílů zdanění odloženo až na patnáct let od uplatnění opce. Tento režim však neznamená, že je příjem automaticky osvobozen od daně; pouze stanoví pozdější okamžik, ke kterému se daňová povinnost posoudí.
Kdo režim volí a co musí oznámit
Volba mezi standardním a odloženým režimem není zpravidla ponechána na každém zaměstnanci samostatně. O tom, jaký režim bude pro daný opční program použit, rozhoduje společnost, která zaměstnanecké opce poskytuje. V praxi jde nejčastěji o zaměstnavatele. Ten by měl v dokumentaci k opčnímu programu přesně vymezit, jaké právo zaměstnanec získává, kdy může opci uplatnit, jak se určuje hodnota akcií nebo podílu a jaký daňový režim se na program vztahuje.
Při využití odloženého režimu vzniká zaměstnavateli oznamovací povinnost vůči správci daně. Zaměstnavatel musí oznámit použití tohoto režimu nejpozději do dvacátého dne měsíce, který následuje po měsíci, v němž byla zaměstnanci opce poskytnuta. Pro zaměstnance je proto důležité vědět nejen to, že je součástí ESOP, ale také zda zaměstnavatel splnil příslušné oznamovací povinnosti. Rozdíl mezi oběma režimy může mít zásadní dopad na jeho peněžní tok: standardní režim může znamenat daň a odvody ještě před skutečným příjmem, zatímco odložený režim umožňuje spojit zdanění s pozdějším okamžikem, kdy zaměstnanec svou účast ve společnosti skutečně zpeněží.
Mohlo by vás také zajímat: Jakými formami nejefektivněji provázat zaměstnance se společností? Proč zaměstnancům nabídnout zaměstnanecké akcie?