Pokud jste v uplynulém roce investovali do koupě nemovitosti, ať už to byl pozemek, dům nebo byt, jistě jste se setkali s novou povinností, která je spojena s tímto druhem vlastnictví. Tuto povinnost zastřešuje termín daň z nemovitých věcí, který může znít poněkud cizí, ale v podstatě se jedná o to, co jsme dříve znali jako daň z nemovitosti.
Toto je povinnost, kterou musí vlastníci nemovitostí řešit každý rok. Jde o zátěž, která je odlišná od jiných daní, které jsou v České republice uplatňovány. Nejzřetelnějším rozdílem je způsob platby této daně – daň z nemovitých věcí se platí dopředu. Znamená to, že každý rok musíte na začátku roku uhradit daně za celý následující rok.
Dalším specifickým rysem daně z nemovitých věcí je daňové přiznání. Přiznání k dani z nemovitých věcí se podává pouze jednou, a to v momentě, kdy se stáváte vlastníkem dané nemovitosti. Poté už finanční úřad každý rok vyzývá k placení této daně, aniž by bylo třeba podávat nové daňové přiznání. Výjimkou jsou případy, kdy došlo na nemovitosti k nějaké podstatné změně.
Pokud se podíváme blíže na definici daně z nemovitých věcí, zjistíme, že se týká tří hlavních skupin – pozemků, staveb a jednotek. Každá z těchto skupin je zdaňována samostatně. Daň z pozemku se tak stanovuje nezávisle na dani ze staveb a jednotek, kam zjednodušeně řečeno spadají domy a byty. Výše daně je poté určena na základě velikosti nemovitosti a podle koeficientu, který je platný v daném kraji či obci.
Výnosy z daně z nemovitých věcí pak představují důležitý zdroj financování pro obce a kraje. Peníze vybrané z těchto daní jsou totiž přímo určeny do jejich rozpočtů. Díky tomu mohou být tyto prostředky použity na rozvoj a zlepšování infrastruktury a dalších služeb v dané lokalitě.