Daňově uznatelné výdaje jsou pro každou OSVČ mírně odlišné

• • Jejich rozsah závisí na konkrétní podnikatelské činnosti.
  • Každá OSVČ musí posuzovat, zda daný výdaj souvisí s jejími zdanitelnými příjmy.
• Základní právní úprava
  • Daňově uznatelné výdaje upravuje zejména zákon o daních z příjmů.
  • Klíčové ustanovení představuje § 24, podle kterého lze uznat výdaje vynaložené na:
    • dosažení příjmů,
    • zajištění příjmů,
    • udržení příjmů.
• Výdaje před vznikem příjmů
  • Daňově uznatelným výdajem může být také náklad vynaložený ještě před tím, než OSVČ začne generovat příjmy.
  • Uznatelnost není automaticky vyloučena ani tehdy, když plánovaný příjem nakonec nevznikne.
  • Rozhodující je, zda měl výdaj reálnou souvislost se záměrem dosáhnout, zajistit nebo udržet zdanitelné příjmy.
• Posouzení konkrétního výdaje
  • Pokud určitý výdaj není výslovně uveden ve druhém odstavci § 24, neznamená to automaticky, že je daňově neuznatelný.
  • Je nutné posoudit jeho skutečný vztah k podnikání.
  • Současně je vhodné ověřit také § 25, který vymezuje výdaje, jež daňově uznat nelze.
• Výdaje využívané pro podnikání i soukromě
  • Výdaj, který neslouží výhradně podnikatelské činnosti, nelze zpravidla uplatnit v plné výši.
  • Je však možné uplatnit jeho poměrnou část odpovídající podnikatelskému využití.
  • Poměr lze stanovit například:
    • procentuálním podílem,
    • podle skutečného využití,
    • podle počtu kilometrů u automobilu,
    • podle jiného objektivně doložitelného kritéria.
• Příklad automobilu
  • Pokud OSVČ používá automobil pro podnikání i soukromé účely, měla by výdaje krátit podle poměru využití.
  • Krácení se může týkat například:
    • pohonných hmot,
    • oprav a údržby,
    • pojištění,
    • dalších provozních výdajů,
    • daňových odpisů.
  • U automobilu lze poměr stanovit například podle kilometrů ujetých pro podnikání a kilometrů ujetých soukromě.
• Uplatnění skutečných výdajů
  • Pokud OSVČ uplatňuje výdaje ve skutečně prokázané výši, musí vést daňovou evidenci.
  • Daňová evidence je upravena v § 7b zákona o daních z příjmů.
  • Výdaje musí být vedeny v takovém členění, aby bylo možné správně zjistit základ daně.
• Jednoduchá forma daňové evidence
  • V praxi může daňová evidence představovat například jednoduchou tabulku.
  • Tabulka by měla obsahovat alespoň:
    • datum výdaje nebo úhrady,
    • popis výdaje,
    • částku,
    • označení, zda jde o výdaj daňový nebo nedaňový.
  • Pokud OSVČ sleduje své výdaje podrobněji, může doplnit také:
    • dodavatele,
    • číslo dokladu,
    • způsob úhrady,
    • sazbu a částku DPH,
    • poměr podnikatelského a soukromého využití.
• Dokladování výdajů
  • K daňové evidenci je nutné uchovávat také příslušné doklady.
  • Jedná se zejména o:
    • faktury,
    • účtenky,
    • paragony,
    • smlouvy,
    • bankovní výpisy,
    • doklady o úhradě.
  • Doklady musí být dostatečně průkazné a měly by prokazovat souvislost výdaje s podnikáním.
• Doba uchování evidence
  • Daňovou evidenci i související doklady je nutné uchovávat po dobu, po kterou ještě neuplynula lhůta pro stanovení daně.
  • Tato lhůta se může v některých situacích prodloužit.
  • Zvláštní pozornost je třeba věnovat případům, kdy OSVČ vykáže daňovou ztrátu.
  • Prodloužená lhůta se může týkat také navazujících zdaňovacích období, v nichž lze ztrátu uplatnit.
• Daňová evidence a DPH
  • Daňová evidence pro účely daně z příjmů není totožná s evidencí pro účely DPH.
  • Plátce DPH musí vést a uchovávat také evidenci potřebnou pro správné stanovení DPH.
  • U dokladů souvisejících s DPH mohou platit odlišné, často delší, lhůty pro uchovávání.
• Rozhodný okamžik u výdajů
  • Pro daň z příjmů je u OSVČ u skutečných výdajů zpravidla rozhodující den, kdy byl výdaj skutečně uhrazen.
  • Nejde tedy pouze o datum vystavení faktury.
  • Rozhodující může být například den:
    • bankovní úhrady,
    • platby v hotovosti,
    • jiného prokazatelného vypořádání závazku.
• Rozdíl oproti DPH
  • Datum uplatnění výdaje pro daň z příjmů nemusí odpovídat datu, kdy lze uplatnit nárok na odpočet DPH.
  • Daň z příjmů a DPH mají odlišná pravidla, a proto je nutné sledovat obě evidence samostatně.
  • OSVČ by měla věnovat pozornost zejména datu uskutečnění zdanitelného plnění, datu přijetí daňového dokladu a datu skutečné úhrady.
• Hlavní závěr
  • Daňově uznatelný je především výdaj, který má prokazatelnou souvislost s dosažením, zajištěním nebo udržením zdanitelných příjmů.
  • Pokud je výdaj využíván také soukromě, obvykle se uplatňuje pouze jeho podnikatelská část.
  • OSVČ musí být schopna své výdaje doložit, správně je zařadit a uchovat příslušné doklady po zákonem stanovenou dobu.
  • Při složitějších případech, například u automobilu, majetku používaného soukromě nebo při vykázání daňové ztráty, je vhodné ověřit správný postup s daňovým poradcem.

Mohlo by vás také zajímat: Jak prokázat daňovou uznatelnost výdajů za daňové poradenství? Jak nadměrné výpůjční výdaje mohou do určité míry snížit daně?