Co se děje s dovolenou v případě pracovní neschopnosti zaměstnance? Podívejme si na tuto problematiku podívat vysvětlit blíže.
V první řadě je důležité pochopit, jak se zachází s dovolenou, když zaměstnanec onemocní během jejího čerpání. Představte si situaci, kdy se těšíte na zasloužený odpočinek, ale nešťastnou náhodou onemocníte nebo utrpíte úraz. V takovém případě zákon pamatuje na ochranu zaměstnance a jeho práva na skutečnou dovolenou. Dovolená se v okamžiku vzniku pracovní neschopnosti automaticky přerušuje. To znamená, že dny, kdy jste nemocní, se nepočítají jako čerpání dovolené. Je to logické, protože smyslem dovolené je odpočinek a regenerace, což při nemoci není možné.
Po skončení pracovní neschopnosti máte právo na dokončení přerušené dovolené. Zaměstnavatel je povinen vám umožnit vyčerpat zbývající dny dovolené v jiném termínu. Obvykle se tak děje po dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, aby byly zohledněny potřeby obou stran. Je důležité si uvědomit, že toto pravidlo platí i v případě, že by pracovní neschopnost vznikla těsně před plánovaným koncem dovolené.
Nyní se zaměřme na situaci, kdy je zaměstnanec v pracovní neschopnosti nebo na rodičovské dovolené po celý kalendářní rok. V takovém případě je situace odlišná a pro mnohé možná překvapivá. Pokud jste celý rok mimo pracovní proces z důvodu dlouhodobé nemoci nebo péče o dítě, nárok na dovolenou vám za tento rok nevzniká. Toto pravidlo vychází z logiky, že dovolená je určena k odpočinku od práce, a pokud jste nepracovali, není potřeba vám poskytovat další volno.
Existuje však důležitá výjimka z tohoto pravidlu, která chrání zaměstnance, kteří část roku pracovali. Pokud jste před nástupem na dlouhodobou pracovní neschopnost nebo rodičovskou dovolenou odpracovali alespoň 12 týdnů v daném kalendářním roce, vzniká vám poměrný nárok na dovolenou. Tento nárok se vypočítává na základě odpracované doby a zahrnuje také určitou část doby strávené v pracovní neschopnosti nebo na rodičovské dovolené.
Konkrétně se do výpočtu nároku na dovolenou započítává až 20 týdnů pracovní neschopnosti nebo rodičovské dovolené. Toto ustanovení má za cíl zmírnit negativní dopady dlouhodobé absence v práci na nárok na dovolenou. Je to vlastně forma ochrany zaměstnance, který část roku pracoval a následně byl nucen z vážných důvodů přerušit svou pracovní činnost.
Je důležité si uvědomit, že tato pravidla jsou stanovena zákonem a zaměstnavatel je povinen je dodržovat. Nicméně v praxi mohou nastat různé specifické situace, které vyžadují individuální posouzení. Proto je vždy dobré v případě nejasností konzultovat konkrétní situaci s personálním oddělením nebo s odborníkem na pracovní právo.
Celkově lze říci, že česká legislativa se snaží vyvážit zájmy zaměstnanců a zaměstnavatelů v otázce dovolené při pracovní neschopnosti. Na jedné straně chrání právo zaměstnance na skutečnou dovolenou tím, že umožňuje její přerušení v případě nemoci. Na druhé straně zohledňuje fakt, že dlouhodobá absence v práci logicky snižuje potřebu dovolené v daném roce. Systém poměrného nároku a započítávání části pracovní neschopnosti pak představuje kompromisní řešení, které se snaží být spravedlivé pro všechny zúčastněné strany.