Poskytování nepeněžních benefitů zaměstnancům je běžnou praxí mnoha firem, ale jejich zdanění může být poměrně složitou záležitostí. Pojďme se podrobněji podívat na to, jak se tyto benefity daní, zejména v případech, kdy překročí stanovený limit.
V současné době je v České republice nastaven limit pro nepeněžní benefity na 21 983 Kč ročně. Tato částka představuje hranici, do které jsou benefity pro zaměstnance osvobozeny od daně z příjmu a také od odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Je to tedy suma, kterou může zaměstnanec „získat navíc“ ke své mzdě, aniž by z ní musel odvádět jakékoli daně či pojistné.
Co se však stane, pokud hodnota poskytnutých benefitů tento limit překročí? V takovém případě nastává situace, kdy se část benefitů nad limit stává předmětem zdanění. Konkrétně to znamená, že částka přesahující 21 983 Kč se připočte k hrubé mzdě zaměstnance a podléhá standardnímu zdanění jako běžný příjem. Z této nadlimitní části se tedy odvádí daň z příjmu fyzických osob a také sociální a zdravotní pojištění.
Je důležité zmínit, že se chystá změna tohoto limitu. Od roku 2025 se plánuje jeho navýšení na 23 278 Kč. Toto zvýšení reflektuje snahu o postupné přizpůsobování limitů ekonomické realitě a růstu životních nákladů. Pro zaměstnance to bude znamenat možnost čerpat větší objem benefitů bez daňových dopadů.
Z pohledu zaměstnavatele je situace poněkud odlišná a je třeba rozlišovat mezi benefity do limitu a nad limit. Hodnota benefitů poskytnutých do výše stanoveného limitu (tedy aktuálně do 21 983 Kč ročně na zaměstnance) je pro zaměstnavatele daňově neuznatelným nákladem. To znamená, že tyto výdaje nemůže zahrnout do nákladů snižujících základ daně z příjmů.
Naopak, pokud zaměstnavatel poskytne benefity přesahující tento limit, situace se mění. Částka nad limit se pro zaměstnavatele stává daňově uznatelným nákladem. Tato skutečnost může být pro firmy zajímavá z hlediska daňové optimalizace. Poskytnutím benefitů nad stanovený limit totiž zaměstnavatel získává možnost legálně snížit svůj základ daně a tím i výslednou daňovou povinnost.
Toto pravidlo vytváří zajímavou dynamiku mezi zájmy zaměstnanců a zaměstnavatelů. Zatímco pro zaměstnance je výhodnější čerpat benefity do limitu (kvůli osvobození od daně), pro zaměstnavatele může být z daňového hlediska atraktivnější poskytovat benefity nad limit. Je to jeden z příkladů, jak daňový systém může ovlivňovat rozhodování firem o struktuře odměňování svých zaměstnanců.
V neposlední řadě je důležité zmínit, že poskytování benefitů nad rámec mzdy není jen otázkou daňové optimalizace, ale především nástrojem pro motivaci a udržení kvalitních zaměstnanců. Firmy by proto měly pečlivě zvažovat strukturu a objem poskytovaných benefitů nejen z hlediska daňových dopadů, ale především s ohledem na potřeby a preference svých zaměstnanců.