Klíčové pro záležitost zdanění prodeje obchodního podílu je vědět, že jiná pravidla pro toto zdanění platí v roce 2024 a v roce 2025 nastane v tomto zdanění zásadní změna.
V roce 2024 existuje významná výhoda pro prodávající, kteří drží svůj obchodní podíl déle než pět let. Tento časový horizont známý jako „časový test“ totiž hraje klíčovou roli v osvobození příjmu z prodeje od zdanění daní z příjmů. Pokud někdo vlastní obchodní podíl po dobu delší než pět let, je příjem z této transakce považován za osvobozený od zdanění.
Tento princip je založen na myšlence povzbuzení dlouhodobého investování a stability ve vlastnictví podílů, který se promítá do delšího a závazného vztahu s danou společností.
Prodej obchodního podílu, který nesplňuje tento kritérium, tedy nedosahuje oněch pěti let vlastnictví, se však již z daňového hlediska jeví odlišně. V takovém případě je nutné pohlížet na zisk z prodeje jako na tzv. Ostatní příjmy podle § 10 zákona o daních z příjmů (ZDP). Za použití tohoto paragrafu se zdanění týká rozdílu mezi obdrženým příjmem z prodeje podílu a tzv. nabývací cenou podílu, což je cena, za kterou byl podíl původně nabyt, popřípadě přiřazená účetní hodnota, která slouží k zohlednění skutečné investice do obchodního podílu.
Pojďme se nyní podívat, jak se situace změní v roce 2025. V tomto roce se zpřísní pravidla týkající se zdanění příjmů z prodeje obchodních podílů. I když někdo splní výše zmíněný pětiletý časový test, objeví se nový limit, který určuje, zda bude příjem z prodeje ještě osvobozen od zdanění. Tento limit je stanoven na 40 milionů Kč. To znamená, že pokud příjem z prodeje obchodního podílu přesáhne tuto částku, bude část nad tento limit podléhat zdanění, a to i v případě, že časový test byl splněn. Práh 40 milionů Kč tedy slouží jako další kritérium, které má omezit osvobození zdanění na enormně vysoké částky, které by mohly unikat daňové povinnosti, a tím způsobit nerovnováhu ve spravedlivém rozdělování daňové zátěže.
Zavedení této hranice pro zdanění reflektuje snahu vlády zajistit větší daňovou spravedlnost a také vybrat adekvátněji finanční prostředky z těch transakcí, které se vyznačují výraznou finanční návratností. Na druhé straně se uvažuje o tom, jak toto opatření může ovlivnit větší investory nebo firmy, které mají tendenci vlastnit rozsáhlé podíly a jejichž transakce se běžně pohybují nad stanoveným limitem.