Při zvažování odchodu do předčasného důchodu se mnoho lidí ocitá na rozcestí, jak nejlépe ukončit svůj stávající pracovní poměr. Tento krok totiž zahrnuje nejen vyřešení administrativních a právních záležitostí, ale také osobní a emocionální aspekty, které mohou mít vliv na Vaši rozhodnutí. Ukončení pracovního poměru při odchodu do předčasného důchodu bývá nejčastěji realizováno jedním ze dvou způsobů: dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nebo výpovědí podanou zaměstnancem. Každá z těchto možností má své výhody a možné komplikace, které je třeba důkladně zvážit.
První a často preferovanou možností je ukončení pracovního poměru dohodou obou stran, tedy zaměstnance a zaměstnavatele. Dohoda o ukončení pracovního poměru spočívá v tom, že se obě strany domluví na konkrétním datu, ke kterému pracovní vztah skončí, a na případných dalších podmínkách odchodu.
Zaměstnavatel může například nabídnout finanční kompenzaci, odměnu za věrnost nebo určité benefity, které mohou motivovat zaměstnance k uzavření dohody. Tato cesta nabízí flexibilnost, protože umožňuje, aby obě strany dohodly datum, které jim nejvíce vyhovuje. Při dohodě o ukončení pracovního poměru není třeba dodržovat výpovědní lhůtu, což může být výhodné pro zaměstnance, který chce do předčasného důchodu odejít dříve, než by jinak musel při jednostranném podání výpovědi.
Pokud se však zaměstnavatel a zaměstnanec nedokáží dohodnout na podmínkách odchodu, naskýtá se zaměstnanci možnost jednostranně podat výpověď. Tento způsob je formálnější a přísněji regulovaný zákoníkem práce. Výpověď ze strany zaměstnance musí být podána písemně a může, ale nemusí, obsahovat důvod, proč se zaměstnanec rozhodl skončit.
Hlavním omezením výpovědi je povinnost dodržet výpovědní dobu která v České republice činí standardně dva měsíce. To znamená, že zaměstnanec je podle zákona povinen pokračovat ve své pracovní činnosti po dobu dvou měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém byla výpověď doručena zaměstnavateli. Tato doba má zajistit dostatečný prostor pro zaměstnavatele, aby mohl nalézt náhradu a zároveň pro zaměstnance, aby mohl zabezpečit přechod do nového životního etapy.
Oba způsoby ukončení pracovního poměru tak vyžadují důkladné zvážení a pečlivou přípravu. Je nezbytné promyslet nejen finanční aspekty, jako případný výpadek příjmu či výše předčasného důchodu, ale také sociální otázky a osobní cíle. Například, pokud má zaměstnanec zvláštní vztah s kolegy nebo pokud jeho pracovní místo představuje důležitou část jeho identity, může mít dohodnutý způsob ukončení pracovní poměru větší emocionální hodnotu. Naopak, pokud zaměstnanec cítí touhu rychle přejít na novou kapitolu svého života, formální výpověď s vyčkáním na konci výpovědní lhůty může být přímým řešením..