Jaký je nejnižší možný starobní důchod pro OSVČ v roce 2026?

Nejnižší starobní důchod v roce 2026 činí přibližně 9 800 Kč měsíčně.
Tato částka se nevztahuje pouze na osoby samostatně výdělečně činné, ale obecně na všechny důchodce, kteří splní podmínky pro přiznání starobního důchodu.
OSVČ tedy nemá automaticky stanovený jiný minimální důchod než zaměstnanec. Rozhodující je především:
- dosažení důchodového věku,
- získání potřebné doby důchodového pojištění,
- výše a délka placení sociálního pojištění,
- případně uplatnění zákonného minima důchodu.

Podmínky pro vznik nároku

Pro přiznání řádného starobního důchodu musí OSVČ stejně jako ostatní pojištěnci:
- dosáhnout stanoveného důchodového věku,
- získat potřebnou dobu důchodového pojištění.
V běžném případě se vyžaduje nejméně 35 let důchodového pojištění, do kterých se mohou započítávat také některé náhradní doby.
Neznamená to vždy, že OSVČ musí po celých 35 let nepřetržitě podnikat nebo každý měsíc platit zálohy jako aktivní podnikatel.
Do potřebné doby se mohou za určitých podmínek započítat například:
- některé doby péče o dítě,
- péče o závislou osobu,
- období evidence na úřadu práce,
- některé další zákonem uznané náhradní doby.
Pokud člověk potřebnou dobu pojištění nezíská, nemusí mu při dosažení důchodového věku vzniknout nárok na řádný starobní důchod.

Starobní důchod se skládá ze dvou základních částí:
- základní výměry,
- procentní výměry.
Základní výměra je stejná pro všechny důchodce bez ohledu na to, zda byli zaměstnanci, podnikateli nebo například pracovali ve státní službě.
V roce 2026 činí základní výměra podle uvedených údajů 4 900 Kč měsíčně.
Procentní výměra se naopak odvíjí od individuální pracovní a pojištěné historie každého člověka.
Ovlivňuje ji především:
- délka doby důchodového pojištění,
- výše evidovaných vyměřovacích základů,
- příjmy, ze kterých bylo odváděno sociální pojištění,
- počet let, za které byly odvody zaplaceny,
- případné náhradní doby pojištění.

OSVČ si v průběhu podnikání často stanovuje odvody podle zákonného minima.
Pokud podnikatel dlouhodobě odvádí pouze minimální zálohy a dobrovolně si nezvyšuje vyměřovací základ, evidují se pro důchodové účely relativně nízké příjmy.
To může platit i v situaci, kdy má OSVČ ve skutečnosti poměrně vysoké tržby nebo zisk.
Pro výpočet důchodu však není rozhodující pouze skutečný obrat podnikatele.
Důležité je zejména to, z jakého vyměřovacího základu bylo sociální pojištění skutečně odvedeno.
Pokud podnikatel odvádí pojistné pouze z minimálního základu, může být jeho budoucí důchod výrazně nižší než důchod osoby, která odváděla pojistné z vyšších částek.

Pokud výpočet důchodu podle skutečně získané doby pojištění a evidovaných příjmů vyjde nižší než zákonem stanovená minimální hranice, může být důchod dorovnán na tuto minimální částku.
V roce 2026 je tato minimální hranice uváděna ve výši 9 800 Kč měsíčně.
Tato částka se skládá z:
- základní výměry ve výši 4 900 Kč,
- minimální procentní výměry ve výši 4 900 Kč.
Celkem tedy:

4 900 Kč + 4 900 Kč = 9 800 Kč měsíčně.

Nejde však o automatickou částku, kterou by získala každá OSVČ.
Nejprve musí být splněny všechny zákonné podmínky pro vznik nároku na důchod.
Pokud OSVČ potřebnou dobu pojištění nezíská, samotné placení minimálních záloh jí nárok na starobní důchod nezaručí.

U OSVČ, která podniká jako hlavní činnost, se obvykle uplatňuje povinnost hradit alespoň minimální zálohy na sociální pojištění.
Tyto minimální zálohy se v čase mění podle vývoje průměrné mzdy a dalších zákonných pravidel.
Zaplacená minimální záloha však neznamená, že podnikatel získává nárok na vysoký důchod.
Minimální záloha pouze zajišťuje, že je za dané období odváděno pojistné alespoň v zákonem požadované minimální výši.
Pro výpočet budoucího důchodu se následně zohlední odpovídající vyměřovací základ.
Čím déle OSVČ odvádí pojistné pouze z minima, tím pravděpodobnější je, že její vypočtený důchod bude velmi nízký.

Délka pojištění má na důchod významný vliv.
Každý další celý rok důchodového pojištění zpravidla zvyšuje procentní výměru důchodu.
OSVČ, která získá pouze minimální potřebnou dobu pojištění, může mít nižší důchod než osoba, která byla pojištěna například 40 nebo 45 let.
Rozdíl může vzniknout i mezi dvěma podnikateli, kteří platili podobně nízké zálohy, pokud jeden z nich podnikal nebo byl jinak důchodově pojištěn výrazně delší dobu.
Do posouzení se proto nezahrnuje jen posledních několik let podnikání, ale celá rozhodná historie pojištění a příjmů.

Pro důchodové účely je zásadní vyměřovací základ, nikoli pouze výše vystavených faktur.
Vyměřovací základ vychází u OSVČ z příjmů a výdajů podle pravidel sociálního pojištění.
Pokud má OSVČ vysoké příjmy, ale zároveň uplatní vysoké výdaje nebo výdajový paušál, může být její základ pro odvody podstatně nižší.
Z toho důvodu nemusí vysoký obrat automaticky znamenat vysoký důchod.
Rozhodující je částka, ze které bylo stanoveno a zaplaceno sociální pojištění.

Výdajový paušál sám o sobě neurčuje výši důchodu.
Ovlivňuje však výpočet zisku, který může následně ovlivnit vyměřovací základ pro sociální pojištění.
OSVČ používající výdajový paušál může mít jednodušší administrativu, ale zároveň může vykazovat nižší základ pro výpočet pojistného.
Pokud je výsledný vyměřovací základ nízký, mohou být nízké také budoucí důchodové nároky.
Podnikatel by proto neměl posuzovat pouze daňovou výhodnost výdajového paušálu, ale také jeho dlouhodobý dopad na:
- starobní důchod,
- nemocenské dávky,
- případné pozůstalostní důchody,
- další nároky navázané na sociální pojištění.