V otázce osob se zdravotním postižením je důležité si uvědomit, že definice osoby se zdravotním postižením není jednotná a může se lišit v závislosti na kontextu a účelu, pro který je používána.
Nicméně, v České republice se nejčastěji setkáváme s definicí, která vychází ze zákona o zaměstnanosti. Tato definice je klíčová pro mnoho právních a administrativních účelů.
Podle zákona o zaměstnanosti je osoba se zdravotním postižením definována následovně:
- Jedná se o fyzickou osobu, která byla uznána invalidní orgánem sociálního zabezpečení. Toto uznání může být ve třech stupních invalidity:
a) První stupeň invalidity
b) Druhý stupeň invalidity
c) Třetí stupeň invalidity
Každý z těchto stupňů představuje různou míru omezení pracovní schopnosti jedince. - Kromě osob uznaných invalidními zákon také zahrnuje osoby, které jsou uznány jako zdravotně znevýhodněné. Tato kategorie může zahrnovat jedince, kteří sice nesplňují kritéria pro přiznání invalidity, ale jejich zdravotní stav je dlouhodobě nepříznivý a významně ovlivňuje jejich pracovní schopnosti.
Je důležité zdůraznit, že status osoby se zdravotním postižením není omezen pouze na dospělé jedince. I děti mohou být uznány jako osoby se zdravotním postižením, pokud jejich dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vede k uznání invalidity v některém z výše uvedených stupňů. Toto uznání má významné důsledky pro vzdělávání, sociální podporu a budoucí pracovní perspektivy dítěte.
Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který je základem pro uznání osoby jako zdravotně postižené, může mít mnoho podob. Může se jednat o fyzické postižení, jako jsou poruchy pohybového aparátu, smyslová postižení (zrakové nebo sluchové), ale také o chronická onemocnění, jako je diabetes, kardiovaskulární onemocnění nebo autoimunitní poruchy. Rovněž duševní onemocnění a poruchy psychického vývoje mohou být důvodem pro uznání osoby jako zdravotně postižené.
Je třeba zdůraznit, že status osoby se zdravotním postižením není trvalý a neměnný. Zdravotní stav se může v průběhu času zlepšit nebo zhoršit, což může vést k přehodnocení stupně invalidity nebo dokonce k jeho zrušení. Proto je důležité, aby osoby se zdravotním postižením pravidelně podstupovaly lékařské posouzení svého stavu.
Uznání osoby jako zdravotně postižené má významné právní a sociální důsledky. Tyto osoby mají nárok na různé formy podpory a ochrany, včetně: - Zvýšené ochrany na trhu práce
- Nárok na různé sociální dávky a příspěvky
- Možnost využívání speciálních služeb a pomůcek
- Daňové úlevy a zvýhodnění
- Právo na bezbariérový přístup a další formy přizpůsobení prostředí
Je důležité si uvědomit, že status osoby se zdravotním postižením není stigmatem, ale nástrojem, který má pomoci těmto jedincům plně se zapojit do společnosti a dosáhnout co nejvyšší kvality života navzdory jejich zdravotním omezením.
V kontextu mezinárodního práva a lidských práv je pojem osoby se zdravotním postižením ještě širší. Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením definuje osoby se zdravotním postižením jako ty, které mají dlouhodobé fyzické, duševní, mentální nebo smyslové postižení, které v interakci s různými překážkami může bránit jejich plnému a účinnému zapojení do společnosti na rovnoprávném základě s ostatními.
Tato širší definice zdůrazňuje sociální aspekt zdravotního postižení a uznává, že mnoho bariér, kterým čelí osoby se zdravotním postižením, je vytvořeno společností, nikoli samotným zdravotním stavem. To vede k důležitému posunu v chápání zdravotního postižení od čistě medicínského modelu k modelu sociálnímu, který zdůrazňuje potřebu společenských změn a adaptací pro plné začlenění osob se zdravotním postižením.