Kdy by mělo zcela zaniknout bývalé penzijní připojištění?

Penzijní připojištění představuje starší typ systému spoření na stáří, který byl v České republice po dlouhá léta velmi rozšířenou a oblíbenou formou zajištění finanční stability v důchodu.
Možnost uzavírání nových smluv tohoto staršího typu penzijního připojištění byla definitivně ukončena v roce 2012, přičemž od roku 2013 začaly být nově uzavírány smlouvy výhradně na modernější a flexibilnější produkt – takzvané doplňkové penzijní spoření.
Přesto dodnes existují smlouvy o penzijním připojištění uzavřené před rokem 2012, které jsou stále aktivní a platné, a to v případech, kdy jejich majitelé nesplnili podmínky pro jejich ukončení nebo sami nepožádali o jejich předčasné zrušení.

Proč je starý systém problematický?

Klíčovým problémem tohoto staršího systému je skutečnost, že nabízel klientům garanci nezáporného zhodnocení vložených prostředků, což znamenalo, že správci fondů byli povinni zajistit, aby střadatelé nikdy nepřišli o své vložené peníze.
Tato garance, která se v době vzniku produktu jevila jako výhodná a lákavá, se v dnešních zcela odlišných ekonomických podmínkách, charakterizovaných zejména výraznou inflací a nízkou reálnou výnosností konzervativních investic, stala spíše přítěží a brzdou.
V praxi to znamená, že povinnost garantovat nezáporné zhodnocení nutí správce transformovaných fondů investovat velmi konzervativně, čímž reálná hodnota úspor střadatelů fakticky klesá – peníze sice nominálně neubývají, ale jejich kupní síla se v čase snižuje, což představuje skryté, avšak velmi reálné znehodnocení.
Jinými slovy, inflace „požírá“ prostředky střadatelů rychleji, než jsou tyto fondy schopny za daných podmínek zhodnocovat, a klienti tak paradoxně tratí přesto, že jim je garantováno nezáporné zhodnocení.

Ministerstvo financí v rámci komplexního balíčku reforem zaměřených na modernizaci a zefektivnění celého systému penzijního spoření v České republice přistoupilo k rozhodnutí o postupném a úplném zrušení starého systému penzijního připojištění.
Podle plánů a vyjádření ministryně financí Aleny Schillerové by měla veškerá činnost těchto takzvaných transformovaných fondů, ve kterých jsou vedeny stávající smlouvy starého penzijního připojištění, definitivně skončit k datu 31. prosince 2036.
Toto datum nebylo zvoleno náhodně ani libovolně – naopak, výběr tohoto konkrétního časového horizontu je pečlivě odůvodněn snahou o ochranu práv a oprávněných zájmů stávajících klientů těchto fondů.

Zvolený časový horizont do konce roku 2036 má klientům transformovaných fondů poskytnout dostatečný prostor k tomu, aby mohli dospořit za podmínek, za nichž původně svou smlouvu uzavřeli, a tedy plně využít výhod, které jim smlouva slibovala.
Zásadní roli v tomto rozhodnutí hraje institut takzvané výsluhové penze, což je specifický benefit dostupný klientům transformovaných fondů, který jim umožňuje po uplynutí 15 let spoření vybrat bez jakékoli sankce až polovinu naspořených prostředků.
Právě tato podmínka 15 let spoření je klíčová – klienti, kteří uzavřeli smlouvy relativně nedávno nebo teprve nedávno zahájili spoření, potřebují dostatek času k dosažení tohoto milníku, aby nepřišli o možnost využít výsluhovou penzi za původně dohodnutých podmínek.
Datum 31. 12. 2036 tak představuje rozumný kompromis mezi snahou státu modernizovat a zefektivnit systém penzijního spoření na straně jedné a závazkem respektovat smluvní podmínky a oprávněná očekávání klientů na straně druhé.