Kdy se vyplatí podat přiznání i při zaměstnání na DPČ?

1. Základní informace o dohodě o pracovní činnosti (DPČ)

Práce na dohodu o pracovní činnosti (DPČ) je jedním z často využívaných způsobů zaměstnání v České republice. Tento typ pracovního vztahu má své specifické rysy a pravidla, která u něj platí nejen z pohledu pracovního práva, ale také z hlediska zdanění příjmů. Co je pro DPČ typické, je to, že měsíční úvazek zaměstnance nesmí překročit 20 hodin týdně, což odpovídá polovině běžného úvazku. Tato forma zaměstnání je oblíbená zejména mezi studenty, brigádníky nebo těmi, kdo potřebují pracovat jen na částečný úvazek. Příjmy z DPČ podléhají srážkové či zálohové dani v závislosti na tom, zda má zaměstnanec u zaměstnavatele podepsané prohlášení k dani, známé také jako „růžový formulář“.

I když zaměstnanci na DPČ zpravidla očekávají, že jejich daňové záležitosti budou pokryty prostřednictvím zaměstnavatele, existují situace, kdy se vyplatí podat vlastní daňové přiznání. Toto přiznání umožňuje zaměstnanci získat zpět část daní nebo optimalizovat svou daňovou povinnost. Zákon sice v tomto případě neukládá povinnost přiznání podat, ale v určitých situacích může být tento krok finančně velmi výhodný.

2. Nepodepsané prohlášení k dani a vliv na zdanění příjmů

Jednou z nejčastějších situací, kdy se zaměstnanci na DPČ vyplatí podat daňové přiznání, nastává v případě, že nepodepsali prohlášení k dani. Podepsáním tohoto dokumentu uplatňuje zaměstnanec základní daňovou slevu na poplatníka, která činí aktuálně 30 840 Kč ročně (částka platná v roce 2025). Pokud prohlášení k dani podepsané není, zaměstnavatel z příjmů automaticky srazí 15% zálohovou daň bez uplatnění slevy. A právě zde vzniká prostor pro podání daňového přiznání.

Pro lepší pochopení lze situaci ilustrovat na jednoduchém příkladu. Pokud zaměstnanec na DPČ vydělá například 10 000 Kč měsíčně a nepodepíše prohlášení k dani, zaměstnavatel mu srazí 15 % z hrubé mzdy, což odpovídá 1 500 Kč měsíčně. Za celý rok tak přímo na dani odvede 18 000 Kč. Jenže v případě, že zaměstnanci vznikne nárok na slevu na poplatníka, kterou zatím neuplatnil, může si při podání daňového přiznání tyto finanční prostředky nárokovat zpět. Jinými slovy, pokud pracuje jen na DPČ a neměl jiné příjmy, na tuto daňovou povinnost by se sleva vztahovala a zaměstnanec by si mohl většinu sražené daně vrátit.

Vyplatí se proto ověřit, zda podepsaný „růžový formulář“ vůbec existuje u příslušného zaměstnavatele. Pokud ne, podání daňového přiznání může znamenat navrácení nemalé částky, zejména pro zaměstnance, kteří pracovali jen část roku nebo jejichž měsíční výdělky byly nízké.

3. Více dohod o pracovní činnosti u různých zaměstnavatelů

Další situace, kdy podání daňového přiznání dává smysl, nastává v případě, kdy zaměstnanec pracoval na základě DPČ u více zaměstnavatelů současně. V České republice může mít zaměstnanec podepsané prohlášení k dani jen u jednoho zaměstnavatele, což znamená, že pokud pracuje pro jiného zaměstnavatele na další DPČ, z příjmů u druhého zaměstnavatele mu bude automaticky stržena 15% daň bez možnosti využití daňových slev.

Pokud například zaměstnanec vydělává u prvního zaměstnavatele 8 000 Kč měsíčně a u druhého 5 000 Kč, u druhé práce mu bude stržena daň bez možnosti uplatnit základní slevu. Při podání daňového přiznání však může zaměstnanec všechny své příjmy sdružit, daňovou slevu uplatnit na celý svůj roční příjem a při splnění určitých podmínek získat část daní zpět, pokud srážky daní převýšily vypočtenou daňovou povinnost.

Z hlediska finanční výhodnosti je proto klíčové, aby zaměstnanec znát svá práva a maximalizoval své možnosti uplatnění daňových slev. Podání daňového přiznání může být krokem, který mu přinese další úspory, a to zejména v kombinaci nízkých příjmů z více DPČ během jednoho roku.

4. Specifičtější případy – přivýdělek, brigády a ukončení pracovního poměru

Podání daňového přiznání při zaměstnání na DPČ se může vyplatit také v případech, kdy zaměstnanec pracuje jen část roku – například pokud na DPČ nastoupí v průběhu roku nebo během roku práci ukončí. Zde opět hraje hlavní roli daňová sleva na poplatníka. Tato sleva se totiž počítá za celý kalendářní rok, nikoliv jen za měsíce, kdy byl zaměstnanec aktivní. To znamená, že pokud zaměstnanec odpracuje například jen čtyři měsíce v roce, měl by mít nárok na uplatnění celé roční slevy na poplatníka. Pokud jeho příjem ve čtyřech měsících nedosáhne výše, která je potřebná pro plné využití slevy, podání daňového přiznání je jednou z cest, jak získat přeplatek zpět.

Podobně fungují situace, kdy zaměstnanec kombinuje práce na DPČ s jinými typy přivýdělků nebo brigád, případně vůbec nedosáhne celkového zdanitelného příjmu ve výši, pro kterou by neměl nárok na daňové vrácení. Všechny tyto příklady ukazují, že podání daňového přiznání se může vyplatit i těm, kdo považují své daňové záležitosti za jinak velmi jednoduché. Vědět, v jakých situacích požádat o přeplatek na dani, může vést k finančnímu benefitu, který by jinak zaměstnanec přehlédl.

Závěr

Podání daňového přiznání i při zaměstnání na DPČ je krok, který může přinést významnou finanční výhodu. Ať už jde o případy nepodepsaného prohlášení, kombinaci více DPČ, nebo práci jen na část roku, vždy je důležité důkladně zvážit individuální okolnosti a poradit se případně s odborníkem. Daňové přiznání není vždy povinné, ale jeho podání může ve výsledku znamenat ušetření tisíců korun, které by jinak zůstaly nevyužity.

Přečtěte si také Kdy student může podepsat prohlášení poplatníka k dani? Kolik se odvádí z DPČ daň v roce 2025?