Od roku 2021 vstoupila v platnost nová právní úprava, která přinesla zásadní posun v tom, jak se počítá vliv pracovní neschopnosti na nárok na dovolenou. Tato změna byla zavedena s cílem poskytnout zaměstnancům větší jistotu a stabilitu v oblasti čerpání dovolené.
Podle aktuálně platných předpisů se pracovní neschopnost v rozsahu do 20násobku týdenní pracovní doby považuje za vykonanou práci. To znamená, že pokud je zaměstnanec v pracovní neschopnosti po dobu, která nepřesáhne tento limit, jeho nárok na dovolenou zůstává nedotčen. Tato úprava představuje významný posun oproti dřívější praxi, kdy i krátkodobá pracovní neschopnost mohla vést ke krácení dovolené.
Pro lepší pochopení si uveďme konkrétní příklad. Máme zaměstnance pracujícího na plný úvazek, tedy 40 hodin týdně. Pro takového zaměstnance představuje 20násobek týdenní pracovní doby celkem 800 hodin. čili 100 dnů To v praxi znamená, že pokud je tento zaměstnanec v pracovní neschopnosti po dobu nepřesahující 800 hodin, jeho nárok na dovolenou zůstává nezměněn. Dovolená mu náleží v plném rozsahu jako kdyby nemocný nebyl. Tato doba se mu dokonce započítává do nároku na dovolenou stejně, jako kdyby v této době skutečně pracoval.
Teprve v případě, že celková doba pracovní neschopnosti překročí zmíněný limit 20násobku(100 dnů) standardní týdenní pracovní doby, začne docházet ke krácení dovolené.
Závěrem lze říci, že tato právní úprava představuje významný krok k posílení práv zaměstnanců a k zajištění spravedlivějšího přístupu k dovolené. Zároveň klade větší nároky na administrativu a evidenci ze strany zaměstnavatelů, ale celkově přispívá k lepší rovnováze mezi pracovním a osobním životem zaměstnanců.