Proč je režim paušální daně při nízkých příjmech pro důchod výhodnější?

Při nízkých příjmech může být paušální daň z hlediska budoucího důchodu výhodnější proto, že obsahuje vyšší povinný odvod na sociální pojištění než běžný režim s minimální zálohou.

Problém minimálních odvodů

Malé OSVČ a živnostníci často odvádějí sociální pojištění z nejnižšího možného vyměřovacího základu, protože jejich skutečné příjmy nejsou dostatečně vysoké na to, aby jim vyšla vyšší povinnost. U podnikání vykonávaného jako hlavní činnost přitom vzniká povinnost platit minimální zálohy i tehdy, když je zisk velmi nízký nebo podnikatel v daném období vykáže ztrátu. Tyto minimální odvody sice zajišťují účast na důchodovém pojištění, samy o sobě však nevedou k vysokému důchodu. Dlouhodobé placení minima totiž znamená, že se do výpočtu budoucí penze promítají relativně nízké příjmy a nízký vyměřovací základ. Podnikatel tak může splnit potřebnou dobu pojištění, ale přesto ve stáří pobírat důchod, který bude spíše podprůměrný.

Vyšší sociální pojištění v paušálním režimu

V roce 2026 činí minimální záloha na sociální pojištění u OSVČ v běžném daňovém režimu, pokud je podnikání hlavní činností, od července po snížení minimálního vyměřovacího základu 5 005 Kč měsíčně. Podnikatel s nízkými příjmy tedy v běžném režimu obvykle odvádí právě tuto minimální částku, bez ohledu na to, že jeho skutečné příjmy mohou být jen velmi malé. Pokud však vstoupí do prvního pásma paušální daně, odvádí na sociální pojištění více. Od ledna do června 2026 činí sociální část paušální platby 6 578 Kč měsíčně, což představuje 1,15násobek minimální zálohy. Od července 2026 se po snížení částky minimálního vyměřovacího základu mohla tato povinná částka snížit na 5 756 Kč měsíčně. Ani po této změně však nezaniká pravidlo, podle kterého se v prvním pásmu paušální daně odvádí sociální pojištění ve výši vyšší než běžné minimum, konkrétně ve výši 1,15násobku minimální zálohy.

Dlouhodobý přínos pro OSVČ

Právě tento rozdíl může být důvodem, proč se paušální daň při nízkých příjmech vyplatí zvažovat nejen kvůli jednodušší administrativě, ale také kvůli budoucímu důchodovému zabezpečení. Podnikatel sice musí každý měsíc počítat s o něco vyšším povinným odvodem na sociální pojištění, současně však odvádí částku, která může vést k příznivějšímu důchodovému základu a následně k vyššímu starobnímu důchodu, než kdyby po celou dobu hradil pouze minimální zálohy v běžném režimu. Paušální daň navíc slučuje daň z příjmů, zdravotní pojištění a sociální pojištění do jediné měsíční platby, takže podnikatel nemusí samostatně řešit několik pravidelných odvodů a část administrativy se pro něj zjednoduší. Režim je však určen pouze pro podnikatele, jejichž celkové roční příjmy z podnikání nepřekročí 2 miliony Kč, kteří nejsou povinnými plátci DPH, nejsou v insolvenci a nejsou společníky veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti. Pokud OSVČ tyto podmínky splní, může pro ni být první pásmo paušální daně při nízkých příjmech zajímavou variantou, protože kombinuje jednodušší placení povinných odvodů s možností vytvořit si lepší základ pro výpočet budoucí penze.

Mohlo by vás také zajímat: Pro koho může být paušální daň v roce 2026 výhodná? Daňově uznatelné výdaje jsou pro každou OSVČ mírně odlišné