Z jakých zdrojů poskytovat daňově osvobozené zaměstnanecké benefity?

• Zaměstnanecké benefity jsou považovány za daňově výhodné tehdy, kdy z nich zaměstnanec nemusí odvádět daň z příjmů fyzických osob ani povinné odvody na zdravotní a sociální pojištění.
• Aby bylo možné tohoto výhodného režimu dosáhnout, musí být současně splněny dvě základní podmínky:
  • benefit musí mít formu nepeněžního plnění
  • benefit musí být poskytován ze správně zvoleného zdroje financování
• Pokud není některá z těchto podmínek splněna, benefit se stává součástí zdanitelného příjmu zaměstnance a podléhá standardnímu zdanění i pojistným odvodům.

Jaké zdroje financování jsou přípustné?

Zákon připouští čtyři možné zdroje, ze kterých může zaměstnavatel daňově osvobozené nepeněžní benefity poskytovat:

1. Fond kulturních a sociálních potřeb (FKSP)

• FKSP je povinně tvořen státními organizacemi, příspěvkovými organizacemi a dalšími subjekty ve veřejném sektoru.
• Je upraven vyhláškou Ministerstva financí a jeho čerpání se řídí přesnými pravidly stanovenými touto vyhláškou.
• Prostředky z FKSP lze čerpat například na:
  • rekreaci zaměstnanců
  • kulturu a sport
  • stravování
  • sociální výpomoci a půjčky
• Soukromé firmy FKSP zpravidla netvoří – pro ně jsou určeny jiné zdroje.

2. Sociální fond

• Sociální fond je dobrovolným nástrojem, který mohou využívat soukromé i veřejné organizace.
• Je tvořen ze zisku po zdanění a jeho pravidla si zaměstnavatel stanovuje sám, nejčastěji ve vnitřním předpisu nebo kolektivní smlouvě.
• Zaměstnavatel má větší volnost v tom, na co prostředky fondu použije, musí však dodržet podmínky daňového osvobození.
• Výhodou sociálního fondu je flexibilita a přizpůsobení potřebám konkrétní firmy.

3. Zisk po zdanění

• Zaměstnavatel může nepeněžní benefity poskytovat přímo ze zisku po zdanění, tedy z prostředků, které již byly zdaněny na úrovni společnosti.
• Tento zdroj je vhodný zejména tehdy, kdy firma netvoří sociální fond, ale přesto chce zaměstnancům poskytovat daňově osvobozené výhody.
• Použití zisku po zdanění znamená, že daný výdaj není pro zaměstnavatele daňově uznatelným nákladem – firma ho tedy nemůže uplatnit jako výdaj snižující základ daně z příjmů právnických osob.

4. Daňově neuznatelné náklady (nejčastější v praxi)

• Jedná se o nejběžněji využívaný zdroj financování daňově osvobozených benefitů v soukromém sektoru.
• Zaměstnavatel zaúčtuje výdaj na benefit jako náklad, který však nelze uplatnit jako daňově uznatelný při výpočtu základu daně z příjmů právnických osob.
• Přestože tento výdaj zvyšuje daňovou zátěž zaměstnavatele (nemůže si ho odečíst), zaměstnanec z tohoto benefitu neplatí žádnou daň ani pojistné.
• Tento způsob je oblíbený pro svou jednoduchost a administrativní nenáročnost – nevyžaduje tvorbu žádného zvláštního fondu.
• Typické příklady benefitů hrazených z daňově neuznatelných nákladů:
  • příspěvky na kulturní akce
  • vstupenky na sportovní události
  • vitamíny a zdravotní předměty
  • rekreační pobyty do zákonného limitu

Mohlo by vás také zajímat: Jak se daní nepeněžní benefity nad limit? Pololetní či roční mimořádné odměny je nutné danit jako mzdu