Oddlužení, které se v České republice od října 2024 posunulo do nových pravidel, představuje významnou změnu v přístupu k řešení zadluženosti občanů. Nová legislativa zavedla nejen zkrácení doby oddlužení z původních pěti let na tři roky, ale také významně posílila úlohu soudu, který má nyní víc kompetencí, ale také povinností v procesu sledování a řízení celého procesu oddlužení.
Zkrácení doby oddlužení může být pro mnoho dlužníků velkým povzbuzením. V minulosti byla tato tříletá doba dostupná jen pro určité skupiny lidí, sloužila jako motivace pro dlužníky, kteří dokázali v dané lhůtě splatit významné procento svých dluhů, konkrétně 60 procent. Mezi tyto skupiny patřili například starobní důchodci a invalidní osoby, kteří byli považováni za sociálně zranitelnější skupiny obyvatel. Avšak nyní se tato možnost otevírá širší veřejnosti bez ohledu na jejich schopnost okamžitého splácení vysokého procenta dluhů.
Podstatnou změnou je také odstranění přísného požadavku na minimální procentní splnění pohledávek věřitelů. Dříve měl dlužník jistotu osvobození od zbývajících dluhů až po splacení alespoň 30 procent z celkové částky, což mohlo být, vzhledem k výši dluhů a finanční situaci jednotlivců, značně zatěžující. Nově je tato hranice flexibilní a individuálně ji stanovuje insolvenční soud, který posuzuje finanční možnosti a příjmovou situaci dlužníka. Tím dává soudu větší prostor rozhodovat spravedlivě podle konkrétních okolností každého případu, ale také na dlužníka přenáší odpovědnost za větší transparentnost svého jednání.
Kromě zkrácení doby oddlužení byl zásadně posílen dohled insolvenčního soudu nad dlužníkovým úsilím eliminovat zadlužení. Dlužníci musí pravidelně předkládat důkazy o svém pracovním nasazení a všech aktivitách zaměřených na zvýšení svých příjmů. Soud tedy bude důkladněji kontrolovat i to, jak dlužníci hospodaří s penězi a zda se nevěnují riskantním finančním operacím, které by mohly jejich situaci ještě zhoršit. Důkladný dohled má zajistit, že dlužníci nepřevádějí své závazky bez náležité zodpovědnosti.
Další důležitou novinkou je povinnost dlužníků pravidelně informovat insolvenčního správce a soud o veškerých změnách finanční situace, které by mohly mít vliv na oddlužovací proces. Například zvýšení příjmů či jiné zásadní ekonomické změny musí být oznámeny do 15 dnů od jejich vzniku. Toto opatření má zajistit, že každý pohyb v dlužníkově finanční situaci je transparentně zaznamenán a posouzen.
Pokud dlužník neplní stanovené povinnosti nebo se nevěnuje oddlužení s náležitou péčí, může soud na jeho případ uvalit sankce. V nejzávažnějších případech, kdy se například objeví nepoctivé chování vůči věřitelům nebo soudním orgánům, může dojít i k prodloužení lhůty oddlužení až o jeden rok. Pokud je ale porušení pravidel zásadní, může soud rozhodnout o úplném zrušení procesu oddlužení. Tímto způsobem jsou nastavena pravidla, která mají zabránit zneužívání systému a chránit práva věřitelů.
I když je dlužníkovi oddlužení nakonec přiznáno, není zcela „v bezpečí“. Soud má pravomoc i po skončení oddlužení, konkrétně do tří let, zrušit přiznané osvobození od zbývajících dluhů, pokud zjistí poctivé důkazy o podvodech či jiném nelegálním jednání dlužníka. Ten také musí uhradit veškeré poplatky spojené s procesem, včetně odměny insolvenčnímu správci, aby se vyhnul dalším právním komplikacím.
Tento systém, ačkoliv zjednodušuje proces oddlužení pro dlužníky, vyžaduje od nich velkou dávku zodpovědnosti a integrity. Soudy střeží spravedlivý průběh s důrazem na důkladné prověření každého kroku dlužníka, čímž je zajištěna ochrana práv a zájmů všech stran zapojených do procesu oddlužení. Nová regulace oddlužení tedy klade silný důraz na morální a zodpovědný přístup k řešení finančních potíží.