Kolik je daň z nemovitosti v roce 2026?

• Povinnost platit daň z nemovitosti v roce 2026 se týká všech vlastníků nemovitostí bez výjimky, přičemž tato povinnost vyplývá přímo ze zákona a nelze se jí vyhnout ani ji ignorovat, protože v opačném případě hrozí vlastníkovi nepříjemné sankce ze strany finančního úřadu, včetně penále a úroků z prodlení, které mohou celkovou dlužnou částku výrazně navýšit.
• Vlastníkem nemovitosti se rozumí každá fyzická i právnická osoba, která je zapsána v katastru nemovitostí jako majitel pozemku, domu, bytu, nebytového prostoru nebo jiné nemovité věci, a to vždy ke stavu k 1. lednu příslušného zdaňovacího období, tedy v tomto případě ke dni 1. ledna 2026.
• Povinnost se vztahuje na všechny typy nemovitostí, tedy nejen na rodinné domy a byty určené k bydlení, ale také na rekreační objekty, chaty, chalupy, garáže, zemědělské pozemky, stavební parcely, komerční prostory a průmyslové budovy, přičemž každý typ nemovitosti má svůj vlastní způsob výpočtu daňové povinnosti.

Termíny a lhůty pro platbu v roce 2026

• Základní a nejdůležitější termín pro zaplacení daně z nemovitosti v roce 2026 je stanoven na 1. června 2026, přičemž do tohoto data musí každý vlastník nemovitosti svou daňovou povinnost splnit v plné výši, nebo alespoň uhradit první splátku v případě, že se rozhodne využít možnosti rozdělení platby na dvě části.
• Možnost platby ve dvou splátkách mají ti poplatníci, jejichž celková daňová povinnost přesahuje částku 5 000 Kč, a tato možnost existuje již z předchozích let, přičemž první splátka musí být uhrazena nejpozději do 1. června 2026 a druhá splátka pak nejpozději do 30. listopadu 2026, což poplatníkům umožňuje rozložit finanční zátěž do dvou přibližně stejných částí.
• Poplatníci, jejichž celková daň nepřesahuje 5 000 Kč, musí zaplatit celou částku najednou, a to výhradně do 1. června 2026, přičemž není možné tuto hranici obejít ani si platbu svévolně rozdělit do více termínů bez zákonného oprávnění.
• Datum splatnosti 1. června 2026 je pevně dáno zákonem a finanční úřady neposkytují automatické prodloužení tohoto termínu, takže je důležité platbu naplánovat s dostatečným předstihem, zejména v případě platby bankovním převodem, kde je třeba počítat s dobou zpracování transakce.

Co ovlivňuje výši daně z nemovitosti?

• Výsledná výše daně z nemovitosti se odvíjí od celé řady faktorů, které se vzájemně kombinují a násobí, přičemž mezi ty nejzásadnější patří druh nemovitosti, její celková rozloha či výměra, zákonná sazba daně, základní koeficient přiřazený dané lokalitě a místní koeficient stanovený příslušnou obcí nebo městem.
• Druh nemovitosti hraje zásadní roli při určování základu daně, protože zákon o dani z nemovitých věcí rozlišuje mezi různými kategoriemi, jako jsou obytné byty a domy, nebytové prostory, garáže, zemědělské pozemky, zastavěné plochy a nádvoří nebo stavební pozemky, přičemž každá z těchto kategorií podléhá odlišné sazbě daně.
• Velikost nemovitosti vyjádřená v metrech čtverečních tvoří základ pro výpočet daně, přičemž u bytů se obvykle vychází z podlahové plochy bytu, která se dále upravuje pomocí příslušného koeficientu, aby zohledňovala polohu bytu v rámci budovy a další relevantní okolnosti.

Sazby daně a základ výpočtu

• Zákon o dani z nemovitých věcí pevně stanovuje základní sazbu daně pro byty, která v roce 2026 činí 3,5 koruny za každý metr čtvereční podlahové plochy bytu, přičemž tato sazba je výchozím bodem pro výpočet a následně se dále upravuje pomocí koeficientů, takže výsledná daň může být v závislosti na lokalitě a typu nemovitosti výrazně vyšší.
• Základní koeficient se pohybuje v hodnotách 1,2 nebo 1,22 a je stanoven zákonem, přičemž jeho konkrétní hodnota závisí na specifických vlastnostech nemovitosti a způsobu jejího využití, a tento koeficient se aplikuje přímo na základ daně, tedy na plochu bytu vyjádřenou v metrech čtverečních.
• Základ daně je třeba nejprve upravit základním koeficientem a poté vynásobit zákonnou sazbou, čímž vznikne takzvaná základní daňová povinnost, která ovšem ještě nepředstavuje konečnou částku k zaplacení, protože do výpočtu vstupuje ještě místní koeficient stanovený obcí.

Místní koeficient – klíčový faktor výše daně

• Místní koeficient je jeden z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících výslednou výši daně z nemovitosti, protože každá obec a každé město mají ze zákona pravomoc stanovit si vlastní místní koeficient v rozmezí od 0,5 do 5,0, přičemž tímto koeficientem se nakonec vynásobí celá vypočtená daňová povinnost a výsledná daň se tak může lišit v závislosti na lokalitě až desetinásobně.
• Nízký místní koeficient ve výši 0,5 znamená, že obec svým obyvatelům daňovou povinnost snižuje na polovinu základní vypočtené hodnoty, což může být záměrná strategie menších obcí, které chtějí přilákat nové obyvatele nebo podpořit investice do místních nemovitostí a tím oživit místní ekonomiku.
• Naopak vysoký místní koeficient blížící se hodnotě 5,0 znamená, že výsledná daň bude pětinásobně vyšší než základní vypočtená hodnota, přičemž takto vysoké koeficienty jsou typické pro velká města a turisticky atraktivní lokality, kde jsou ceny nemovitostí obecně vysoké a obce tak využívají svou zákonnou pravomoc k navýšení daňových příjmů z nemovitostního sektoru.
• Obecně platí nepsané pravidlo, že daň z nemovitosti bývá nejvyšší ve velkých městech a v lokalitách s intenzivním turistickým ruchem, jako jsou například Praha, Brno, Karlovy Vary nebo přímořské a horské turistické destinace, zatímco v malých venkovských obcích bývá daňová zátěž vlastníků nemovitostí výrazně nižší.

Praktický příklad výpočtu daně

• Pro lepší pochopení celého výpočtu lze uvést konkrétní příklad, kdy vlastník bytu o rozloze 50 metrů čtverečních při použití základního koeficientu 2,5 a místního koeficientu 2,0 zaplatí na dani z nemovitosti celkem přibližně 1 068 korun, přičemž tento výpočet zahrnuje vynásobení plochy bytu, základního koeficientu, zákonné sazby daně 3,5 Kč za m² a místního koeficientu stanoveného příslušnou obcí.
• Stejný byt o rozloze 50 metrů čtverečních by však při vyšším místním koeficientu, například 5,0, zaplatil výrazně vyšší daň, což ilustruje, jak velký vliv má rozhodnutí místní samosprávy na finanční zátěž vlastníků nemovitostí, a zdůrazňuje důležitost sledování aktuálního nastavení koeficientů v dané obci.
• Výsledná částka daně z nemovitosti tedy není pro všechny vlastníky stejná ani v případě srovnatelně velkých bytů nebo domů, protože lokalita a rozhodnutí místní samosprávy o výši místního koeficientu hrají při konečném výpočtu zcela zásadní roli.

Kde zjistit aktuální výši koeficientů?

• Každý poplatník daně z nemovitosti má k dispozici elektronický nástroj pro zjištění aktuálních koeficientů platných pro jeho nemovitost, přičemž tímto nástrojem je portál MOJE DANĚ provozovaný Finanční správou České republiky, kde lze jednoduše dohledat jak základní, tak místní koeficient přiřazený konkrétní nemovitosti.
• Portál MOJE DANĚ umožňuje také přímé podání daňového přiznání a sledování aktuálního stavu daňové povinnosti, přičemž přístup je možný buď prostřednictvím datové schránky, nebo pomocí identity NIA, tedy Národní identitní autority, a tento online způsob správy daně z nemovitosti je ze strany Finanční správy aktivně podporován a propagován.
• Poplatníci, kteří nejsou technicky zdatní nebo preferují osobní kontakt, mohou informace o aktuálních koeficientech a výši své daňové povinnosti získat také přímo na příslušném finančním úřadu, kde jim úředníci poradí a pomohou se zorientovat ve všech relevantních parametrech výpočtu daně z nemovitosti pro rok 2026.
• Je důležité pravidelně kontrolovat případné změny v místním koeficientu, protože obce mají právo jeho výši každoročně upravovat, a poplatník by tak mohl být překvapen neočekávanou změnou výše své daňové povinnosti, pokud by aktuální nastavení koeficientů včas neověřil.

Mohlo by vás také zajímat: Co se stane pokud zaplatíte nižší daň z nemovitosti než máte? Co je koeficient obce?