Co zkoumá subjektivní a objektivní složka testu zneužití daňového práva

Test zneužití práva odpovídá na dvě základní otázky: zda byla daňová úprava použita v rozporu se svým skutečným účelem a zda hlavním důvodem zvoleného postupu bylo získání daňové výhody bez odpovídajícího ekonomického základu.

Složitá struktura ještě neznamená zneužití

Dvoustupňový test může být významný zejména u holdingových uspořádání, v nichž mezi mateřskými a dceřinými společnostmi existují víceúrovňové vlastnické, finanční a smluvní vztahy. Taková struktura sama o sobě není protiprávní a její složitost automaticky neprokazuje zneužití práva. Správce daně však může zkoumat, zda jednotlivé společnosti skutečně plní hospodářské nebo obchodní funkce, nebo zda byly do struktury vloženy pouze proto, aby vznikla možnost čerpat daňové osvobození, například osvobození podílů na zisku. Rozhodující proto není jen formální podoba transakce, ale také její skutečný obsah, účel a ekonomické důsledky.

Objektivní pohled: co transakce skutečně způsobila

Objektivní část testu se nezabývá primárně osobním přesvědčením nebo tvrzením daňového subjektu, nýbrž povahou samotné transakce a jejím vztahem ke smyslu právní úpravy. Posuzuje se, zda výsledek, kterého bylo dosaženo, odpovídá tomu, proč zákon dané daňové zvýhodnění vůbec zavedl. Transakce může být formálně bezvadná, může být podložena smlouvami a může naplňovat jednotlivé zákonné podmínky, přesto však může být objektivně v rozporu s účelem daňového pravidla. Jestliže například společnost vytvoří umělý řetězec vztahů mezi mateřskou a dceřinou společností pouze proto, aby se na vyplacený podíl na zisku vztahovalo osvobození, může být zpochybněno, zda jde o situaci, kterou měl zákonodárce skutečně zvýhodnit.

Subjektivní pohled: proč byla struktura vytvořena

Subjektivní část testu se zaměřuje na účel a motivaci, které vedly k uskutečnění daného jednání. Neznamená to nutně, že musí být prokázáno výslovné přiznání daňového subjektu, že chtěl zákon obejít. Účel lze dovozovat z okolností případu, například z načasování transakcí, jejich neobvyklé složitosti, absence skutečné podnikatelské činnosti, krátkého trvání vytvořené struktury, průchodu finančních prostředků přes společnost nebo z toho, že konkrétní společnost nenese žádné reálné podnikatelské riziko. Zkoumá se tedy, zda vedle získání daňového zvýhodnění existoval také skutečný obchodní nebo ekonomický důvod. Pokud byly podmínky pro osvobození podílů na zisku vytvořeny uměle a bez odpovídající hospodářské podstaty, může být naplněna subjektivní složka zneužití práva. V takovém případě lze podle § 8 odst. 4 daňového řádu dojít k závěru, že přiznání požadované daňové výhody není odůvodněné, přestože jednotlivé kroky navenek odpovídaly zákonným požadavkům.

Mohlo by vás také zajímat: Jak správně nastavit krátkodobý pronájem mezi spojenými osobami? Co nesmí chybět ve společenské smlouvě ohledně rozdělení podílu?