Kdo vyplácí svědečné a komu?

1. Co se rozumí svědečným

• Svědečné představuje peněžní náhradu, na kterou může mít svědek nárok v souvislosti se svou účastí u soudu, policejního orgánu nebo jiného příslušného státního orgánu.
• Nejde tedy o mzdu ani o odměnu za to, že svědek vypovídal. Svědečné je určitou kompenzací za finanční újmu a nezbytné náklady, které svědkovi vznikly proto, že se musel dostavit k podání svědecké výpovědi.
• Svědecká povinnost je obecně zákonnou povinností občana. Pokud je osoba řádně předvolána a musí se dostavit k výslechu, může jí v důsledku této účasti vzniknout například:
  • ztráta části mzdy nebo jiného výdělku,
  • náklady na cestu k soudu nebo policejnímu orgánu,
  • náklady na místní dopravu,
  • případně další nutné a účelně vynaložené výdaje související s účastí u výslechu.
• Tyto náklady však nejsou automaticky vypláceny každému svědkovi bez dalšího. Svědek musí svůj nárok uplatnit a zpravidla také doložit, v jaké výši mu konkrétní újma nebo výdaj vznikly.

2. Právní základ svědečného v trestním řízení

• V trestním řízení je nárok svědka na svědečné upraven zejména v § 104 trestního řádu.
• Jestliže je osoba předvolána jako svědek v trestní věci, může jí vzniknout právo na:
  • náhradu nutných výdajů spojených s cestou a účastí u výslechu,
  • náhradu ušlého výdělku,
  • případně náhradu dalších výdajů, pokud byly skutečně nutné a bezprostředně souvisely s plněním svědecké povinnosti.
• Trestní řízení může probíhat před různými orgány. Svědek může být předvolán například:
  • policií,
  • státním zastupitelstvím,
  • soudem,
  • případně jiným orgánem činným v trestním řízení, pokud mu právní předpis takovou pravomoc svěřuje.
• Pro určení, kdo svědečné vyplácí, je proto důležité zjistit, který konkrétní orgán svědka předvolal a před kterým orgánem svědek výpověď skutečně podal.
• Náhradu zpravidla poskytuje právě orgán, u něhož byl svědek vyslýchán nebo který jeho účast vyžádal. Nejde tedy o platbu, kterou by běžně prováděl zaměstnavatel svědka.

3. Právní základ svědečného v občanském soudním řízení

• V občanském soudním řízení je svědečné upraveno zejména v § 139 občanského soudního řádu.
• Také v civilním řízení může svědkovi vzniknout právo na náhradu:
  • ušlého výdělku,
  • cestovních nákladů,
  • jízdného,
  • dalších nutných výdajů,
  • případně jiných prokázaných nákladů, které byly přímo spojeny s jeho účastí u soudu.
• V občanském soudním řízení je svědek předvoláván soudem, a proto se nárok na svědečné zpravidla uplatňuje přímo u soudu, který svědka předvolal.
• O tom, zda jsou podmínky pro přiznání svědečného splněny a v jaké výši bude přiznáno, rozhoduje příslušný soud podle předložených dokladů a údajů svědka.
• Skutečnost, že konkrétní účastník civilního řízení svědka navrhl, ještě automaticky neznamená, že tento účastník svědečné osobně vyplatí přímo svědkovi. O náhradě svědečného se postupuje podle pravidel občanského soudního řízení a podle rozhodnutí soudu.

4. Kdo svědečné skutečně vyplácí

• Svědečné vyplácí stát prostřednictvím orgánu, který svědka předvolal nebo u něhož svědek svou svědeckou povinnost splnil.
• Prakticky to znamená zejména následující:
  • pokud svědka předvolal soud, nárok se uplatňuje u tohoto soudu a svědečné vyplácí soud z prostředků státu,
  • pokud svědka předvolala policie k podání vysvětlení nebo svědecké výpovědi v rámci trestního řízení, nárok se řeší u příslušného policejního orgánu, případně podle pokynů uvedených v předvolání,
  • pokud svědka předvolalo státní zastupitelství, uplatňuje se nárok u příslušného státního zastupitelství,
  • pokud svědek vypovídal před jiným orgánem veřejné moci, je třeba vycházet z konkrétního předvolání a poučení, které svědek obdržel.
• Rozhodující proto není to, kdo je zaměstnavatelem svědka, kdo svědka navrhl nebo kdo vede dané řízení, ale především to, který orgán svědka oficiálně předvolal a u kterého orgánu vznikla svědecká povinnost.
• Svědečné tedy standardně nevyplácí:
  • zaměstnavatel,
  • účastník soudního řízení,
  • advokát,
  • osoba, která svědka navrhla,
  • ani jiná soukromá osoba.
• Výjimkou mohou být pouze zvláštní situace, kdy by se účastníci řízení nebo jiná osoba dobrovolně dohodli na úhradě určitých nákladů. Taková dobrovolná úhrada však není totéž jako zákonné svědečné a nemění pravidlo, že zákonný nárok na svědečné se uplatňuje u příslušného státního orgánu.

5. Komu se svědečné vyplácí

• Svědečné se vyplácí svědkovi, který byl řádně předvolán a skutečně se dostavil k podání výpovědi nebo k jinému úkonu, ke kterému byl předvolán.
• Oprávněnou osobou je tedy zpravidla:
  • zaměstnanec, který kvůli výslechu zameškal práci,
  • osoba samostatně výdělečně činná, která kvůli účasti nemohla vykonávat svou podnikatelskou činnost,
  • nezaměstnaný nebo osoba bez pravidelného pracovního poměru, pokud jí prokazatelně vznikl určitý náklad nebo jiná uznatelná újma,
  • důchodce či student, pokud mu v konkrétní situaci vznikly náklady, které lze podle příslušných pravidel nahradit.
• Svědečné se tedy nevyplácí zaměstnavateli místo zaměstnance. Nárok má přímo svědek.
• Pokud je svědkem nezletilá osoba nebo osoba, která nemůže samostatně právně jednat, může se při vyplacení postupovat prostřednictvím jejího zákonného zástupce nebo jiné oprávněné osoby. To však závisí na konkrétní situaci a pokynech orgánu, který svědečné přiznává.
• Jestliže svědek cestoval společně s jinou osobou, nárok na náhradu má zásadně pouze on sám. Náklady doprovázející osoby se obvykle nehradí, pokud pro jejich úhradu neexistuje zvláštní důvod, například zdravotní nebo jiná objektivní nezbytnost.

6. Jakou částku může svědek požadovat

• Svědečné může zahrnovat zejména dvě základní složky: 1. náhradu ušlého výdělku,
  2. náhradu nutných výdajů.
• Náhradou ušlého výdělku se rozumí částka, kterou svědek ztratil proto, že se musel dostavit k výslechu místo výkonu práce nebo jiné výdělečné činnosti.
• U zaměstnance se obvykle vychází z jeho průměrného výdělku. Zaměstnavatel proto potvrzuje údaje o průměrném výdělku na formuláři, který svědek obdrží od soudu nebo jiného orgánu.
• Náhrada však nemusí automaticky odpovídat celé částce, kterou by zaměstnanec běžně obdržel za celý pracovní den. Zohledňuje se zejména:
  • doba strávená cestou,
  • doba samotného výslechu,
  • případná čekací doba,
  • rozsah pracovní doby, kterou svědek skutečně zameškal,
  • pravidla pro výpočet průměrného výdělku.
• U osoby samostatně výdělečně činné se může posuzovat, jaký prokazatelný výdělek jí v důsledku účasti u soudu nebo policejního orgánu ušel. Takový nárok může být složitější na doložení, protože nelze jednoduše použít potvrzení zaměstnavatele.
• Náhrada nutných výdajů může zahrnovat například:
  • jízdné vlakem nebo autobusem,
  • náklady na cestu městskou hromadnou dopravou,
  • náklady na použití vlastního motorového vozidla, pokud jsou splněny stanovené podmínky,
  • parkovné, pokud bylo nezbytné a přiměřené,
  • případně náklady na ubytování nebo stravování, pokud účast trvala delší dobu a právní předpisy takovou náhradu umožňují.
• Svědek by měl vždy uschovat příslušné doklady, například:
  • jízdenky,
  • doklady o zaplacení parkovného,
  • potvrzení o pracovní neschopnosti nebo jiném relevantním důvodu,
  • potvrzení zaměstnavatele o průměrném výdělku,
  • jiné doklady prokazující vznik a výši nákladů.

7. Úloha zaměstnavatele

• Zaměstnavatel svědečné nevyplácí.
• Zaměstnavatel má v této souvislosti především povinnost omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci, pokud se zaměstnanec účastní jednání nebo výslechu na základě řádného předvolání.
• Zaměstnanec by měl zaměstnavatele o své nepřítomnosti informovat co nejdříve a předložit mu předvolání, případně jiné potvrzení o tom, že se měl dostavit k soudu, policii nebo jinému příslušnému orgánu.
• Zaměstnavatel je povinen respektovat, že účast zaměstnance jako svědka může představovat důležitou osobní překážku v práci.
• Zároveň však zaměstnavatel zpravidla nemá povinnost poskytovat zaměstnanci náhradu mzdy za dobu, kdy byl zaměstnanec u soudu nebo u jiného orgánu vyslýchán jako svědek.
• Zaměstnavatel proto většinou:
  • omluví nepřítomnost zaměstnance,
  • eviduje dobu nepřítomnosti,
  • potvrdí průměrný výdělek zaměstnance,
  • vyplní příslušný formulář soudu nebo jiného orgánu,
  • případně potvrdí, kolik hodin nebo směn zaměstnanec v důsledku předvolání zameškal.
• Zaměstnavatel tedy plní pouze potvrzovací a evidenční úkol. Peníze za svědečné poté vyplácí příslušný státní orgán přímo svědkovi.

8. Potvrzení o průměrném výdělku

• Pokud je svědkem zaměstnanec, bývá k uplatnění nároku na náhradu ušlého výdělku zapotřebí potvrzení zaměstnavatele.
• Toto potvrzení obvykle obsahuje:
  • jméno zaměstnance,
  • údaje o zaměstnavateli,
  • průměrný výdělek zaměstnance,
  • dobu, po kterou zaměstnanec zameškal práci,
  • případně údaj o tom, zda mu byla či nebyla za tuto dobu poskytnuta náhrada mzdy.
• Zaměstnanec následně potvrzení předloží soudu, policii nebo jinému orgánu, který jeho nárok na svědečné vyřizuje.
• Na základě potvrzení může příslušný orgán vypočítat částku, která zaměstnanci náleží jako náhrada ušlého výdělku.
• Potvrzení zaměstnavatele samo o sobě neznamená, že zaměstnavatel peníze vyplácí. Slouží pouze jako podklad pro výpočet částky, kterou má následně uhradit stát prostřednictvím příslušného orgánu.
• Pokud zaměstnavatel odmítá potvrzení vystavit, měl by zaměstnanec nejprve zaměstnavatele znovu písemně požádat o jeho vystavení a případně o této skutečnosti informovat soud nebo jiný orgán, který svědka předvolal.

9. Jak svědek o svědečné požádá

• Svědečné se zpravidla nepřiznává automaticky bez žádosti svědka.
• Svědek by měl svůj nárok uplatnit přímo u orgánu, před kterým vypovídal, případně postupovat podle poučení uvedeného v předvolání.
• Nárok se obvykle uplatňuje:
  • na místě po skončení výslechu,
  • písemně,
  • prostřednictvím formuláře, který svědek obdrží,
  • případně elektronicky, pokud to příslušný orgán umožňuje.
• Je vhodné, aby svědek uvedl:
  • své jméno a kontaktní údaje,
  • označení řízení nebo spisovou značku,
  • datum výslechu,
  • požadovanou částku,
  • údaje o bankovním účtu, pokud má být svědečné zasláno bezhotovostně,
  • přehled cestovních výdajů,
  • údaje o ušlém výdělku,
  • příslušné doklady.
• Svědek by měl věnovat pozornost lhůtě uvedené v právním předpisu nebo v poučení. Pokud svůj nárok neuplatní včas, může dojít k jeho zániku.
• Z tohoto důvodu není vhodné čekat několik týdnů nebo měsíců. Nejbezpečnější je požádat o svědečné bezprostředně po skončení výslechu nebo co nejdříve podle pokynů uvedených v předvolání.

10. Kdo platí svědečné při předvolání policií

• Pokud je občan předvolán policií jako svědek v trestním řízení, nárok na svědečné se uplatňuje u příslušného policejního orgánu nebo podle konkrétního poučení uvedeného v předvolání.
• Policie může vyplatit náhradu například za:
  • jízdné na místo výslechu a zpět,
  • prokázaný ušlý výdělek,
  • další nutné výdaje, které byly s výslechem bezprostředně spojeny.
• Zaměstnavatel v takovém případě pouze omluví nepřítomnost zaměstnance a potvrdí jeho průměrný výdělek.
• Pokud policie svědka pouze neformálně požádá o spolupráci, nemusí jít vždy o stejnou situaci jako u řádného předvolání svědka. Proto je důležité zjistit, v jakém procesním postavení osoba vystupuje a zda jí podle příslušných předpisů náleží náhrada.
• Rozhodující je obsah dokumentu, kterým byla osoba k úkonu vyzvána nebo předvolána.

11. Kdo platí svědečné při předvolání soudem

• Pokud svědka předvolá soud, svědek svůj nárok uplatňuje u tohoto soudu.
• Soud posoudí, zda byly splněny podmínky pro přiznání svědečného, a určí jeho výši.
• Svědek může požadovat zejména:
  • náhradu jízdného,
  • náklady na dopravu,
  • náhradu ušlého výdělku,
  • případně jiné nutné náklady.
• Pokud soud svědka předvolal na více jednání, může být nutné uplatnit nárok za každé jednání samostatně, případně postupovat podle pokynů konkrétního soudu.
• Účastník řízení, který svědka navrhl, nemá automaticky povinnost hradit svědkovi svědečné přímo. Svědečné je nárokem svědka vůči státu, který je realizován prostřednictvím soudu.
• Otázka, zda a v jakém rozsahu bude následně náklady řízení hradit některý z účastníků, je odlišná otázka týkající se náhrady nákladů řízení. Nemění nic na tom, že svědek svůj nárok uplatňuje vůči příslušnému soudu.

Mohlo by vás také zajímat: Co znamená náhrada mzdy? Pracovní volno bez náhrady mzdy