V oblasti finančního účetnictví a daní existuje pojem, který je základním stavebním kamenem vztahu mezi věřitelem a dlužníkem. Tímto pojmem je pohledávka, jež obecně definuje právo věřitele požadovat od dlužníka určité plnění. Toto plnění může nabývat různých forem, od finančních prostředků přes poskytnutí služeb až po dodání zboží. Ve své podstatě se jedná o základní princip, na němž stojí nejen komerční transakce, ale i širší ekonomické vztahy mezi subjekty.
Daňová pohledávka je zásadní záležitostí zejména v účetnictví
Pokud se zaměříme konkrétněji na oblast daní, narazíme na specifický typ pohledávky, zvaný daňová pohledávka. Tento termín označuje situaci, kdy dlužníkem vůči věřiteli není standardní obchodní partner, ale stát, přesněji řečeno daňový subjekt, který nesplnil svůj daňový závazek. Vznik takovéto pohledávky je přímým důsledkem nesplnění povinnosti uhradit stanovenou daň v předepsaném termínu. Tento koncept je nezbytný pro udržení spravedlivého a efektivního daňového systému, který zajišťuje rovné rozložení fiskálních břemen mezi daňové subjekty.
V oblasti podnikání se často setkáváme s různými situacemi, které vyžadují pečlivé zpracování z hlediska účetnictví a daní. Jednou z takových situací je moment, kdy se podnikatel ocitne v pozici, kdy má nedobytnou pohledávku. Tento termín odkazuje na situaci, kdy podnikatel poskytl zboží či služby, ale z různých důvodů od odběratele neobdržel očekávanou platbu. V takovém případě se může zdát, že všechna snaha a vložené zdroje byly ztraceny, nicméně i z této zdánlivě nevýhodné situace může vzniknout určitý daňový benefit ve formě daňové pohledávky.
Daňová pohledávka je pomocníkem věřitele u nedobytných pohledávek
Daňová pohledávka velmi často vzniká v momentě, kdy podnikatel, který se potýká s nedobytnou pohledávkou, využije situace k úlevě na daních pomocí odepsání nedobytné pohledávky z daní
Odepsání nedobytné pohledávky z účetních knih je zásadním krokem, který promění nedobytnou pohledávku v daňový náklad, který je možné zahrnout do daňového přiznání jako snížení základu daně z příjmu nebo k nárokování zaplacené DPH. Jinými slovy, i když podnikatel nedostal zaplaceno a musel ještě povinně za své zboží či služby odvést DPH, může si alespoň částečně kompenzovat svou ztrátu snížením daňového základu, a tím pádem i výše daně, kterou je povinen odvádět státu a u DPH může žádat vrácení daně.