Zaměstnavatelé jsou povinni respektovat právo svých zaměstnanců na dovolenou, a to i v případě, že ji zaměstnanec nestihne vyčerpat v běžném kalendářním roce. Toto pravidlo je zakotveno v zákoníku práce a má zajistit, že zaměstnanci nepřijdou o své zasloužené volno jen proto, že ho z různých důvodů nestihli využít. Bez ohledu na důvod, zákon chrání zaměstnance před ztrátou nároku na nevyčerpanou dovolenou.
V případě, že zaměstnanec nevyčerpá všechnu svou dovolenou v daném kalendářním roce, přesouvá se mu nárok do roku následujícího. Zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnanci vyčerpat tuto převedenou dovolenou, a to nejpozději do konce následujícího kalendářního roku.
Zaměstnavatel má zákonnou povinnost vést evidenci čerpání dovolené svých zaměstnanců a aktivně jim umožňovat její čerpání. To znamená, že by měl plánovat pracovní úkoly a personální obsazení tak, aby všichni zaměstnanci měli možnost svou dovolenou vyčerpat.
V některých případech, například při ukončení pracovního poměru, může dojít k situaci, kdy zaměstnanec nemá možnost vyčerpat svou zbývající dovolenou. V takovém případě má zaměstnanec nárok na finanční náhradu za nevyčerpanou dovolenou, která se vypočítává z jeho průměrného výdělku.
I když nárok na dovolenou nezaniká, je důležité poznamenat, že zákon umožňuje zaměstnavatelům stanovit určitá pravidla pro čerpání dovolené. Například mohou určit, že část dovolené musí být vyčerpána v konkrétním období roku, aby se předešlo hromadění nevyčerpané dovolené.
Shrnutím lze říci, že právo zaměstnance na dovolenou je silně chráněno zákonem. Nevyčerpaná dovolená nezaniká ani nepropadá, ale přesouvá se do dalšího roku. Je v zájmu jak zaměstnavatele, tak zaměstnance, aby dovolená byla čerpána pravidelně a v plném rozsahu, neboť odpočinek je důležitý pro udržení produktivity a spokojenosti v zaměstnání.