Daňová kontrola, jak ji upravuje zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), konkrétně v paragrafech 85 až 88a, je postupem, kterým se prověřují daňové povinnosti kontrolovaného subjektu. Tato kontrola se vztahuje vždy na jednu daň a konkrétní období, například na daň z přidané hodnoty za období leden 2023. Jejím cílem je zjistit, zda byla daň správně stanovena, a zjistit, zda dochází k jiným skutečnostem, které by mohly ovlivnit správné stanovení daně.
Před zahájením daňové kontroly správce daně vykonává tzv. vyhledávací činnost, která je zaměřena na hledání důkazních prostředků a zjišťování, zda kontrolovaný subjekt plnil své daňové povinnosti. Tato činnost může být prováděna i bez spolupráce podnikatele. Daňová kontrola může být zahájena i na základě oznámení třetích stran, tedy na udání.
Pokud správce daně má pochybnosti o tom, zda podnikatel plní své daňové povinnosti, může mu zaslat výzvu k odstranění těchto pochybností. Pokud však i po odpovědi od podnikatele zůstávají pochybnosti, správce daně zpravidla přejde k daňové kontrole. Tato kontrola je zahájena doručením oznámení o zahájení daňové kontroly, které obsahuje informace o tom, jaké podklady je podnikatel povinen zaslat a do jakého termínu.
Během daňové kontroly může podnikatel očekávat mnoho požadavků a výzev ze strany správce daně. Tyto mohou být pro něj komplikované, pokud nemá znalosti daňového práva. Je důležité si uvědomit, že pokud podnikatel nesplní některou z těchto povinností, může to mít negativní následky. Kromě povinností má však podnikatel také svá práva, která jsou stejně jako povinnosti správce daně upravena v daňovém řádu.
Pravomoci správce daně jsou také upraveny v daňovém řádu. Během kontroly je správce daně oprávněn si vyžádat různé dokumenty, které jsou používány jako důkazní prostředky pro ověření plnění daňových povinností kontrolovaného subjektu. Může jít například o účetnictví, ale také o smlouvy.
Kromě toho správce daně má právo provádět místní šetření, což je úkon, kdy si správce daně hledá a shromažďuje důkazní prostředky, které může použít během daňové kontroly. Během tohoto šetření má právo vstupovat do jakékoliv nemovitosti, kterou podnikatel užívá pro svou podnikatelskou činnost. Tím se rozumí jak pozemky, tak provozní budovy nebo bydliště podnikatele, pokud jsou využívány pro podnikání. Správce daně může také vstupovat do všech dopravních prostředků.
Povinnosti a práva podnikatele při daňové kontrole jsou upraveny v paragrafu 86 daňového řádu. Mezi povinnosti podnikatele patří například poskytnutí informací o vlastní organizační struktuře, předložení důkazních prostředků vyžádaných správcem daně a zajištění vhodného místa a podmínek pro provádění kontroly.
Podnikatel má také právo předkládat důkazní prostředky, které si sám správce daně nevyžádal, pokud podnikatel považuje za důležité, že tyto důkazy přispějí k prokázání plnění jeho daňových povinností. Má také právo být přítomen na jednáních svých zaměstnanců a pokládat otázky těm, kteří jsou vyslýcháni.
Celý proces daňové kontroly je zastřešen tzv. zásadou součinnosti, kdy daňový řád obecně předpokládá, že správce daně a podnikatel spolu vzájemně spolupracují.
Podnikání je složitý proces, který zahrnuje mnoho aspektů, včetně daňových záležitostí. Jedním z klíčových aspektů je tzv. důkazní břemeno. Tento pojem odkazuje na skutečnost, že podnikatelé jsou povinni prokázat pravdivost tvrzení nebo údajů uvedených v jejich daňových přiznáních.
Důkazní břemeno se týká všeho, co podnikatel uvede v daňovém přiznání. To znamená, že pokud podnikatel tvrdí, že má určité příjmy nebo výdaje, musí být schopen tento údaj podpořit odpovídajícím důkazem. Může se jednat o různé důkazní prostředky, které mohou zahrnovat vše, co pomáhá zjistit skutečný stav věci a ověřit údaje rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně.
Daňový řád specificky definuje, co může být považováno za důkazní prostředky. Mezi tyto patří například tvrzení podnikatele, různé dokumenty a listiny, znalecké posudky, výslechy svědků nebo i samotné ohledání předmětu nebo místa, které má nějaký vztah k daňové povinnosti.
Nicméně důkazní břemeno neleží pouze na podnikateli. I správce daně má povinnost prokázat, kde a z jakých konkrétních důvodů spatřuje možné pochybení v plnění daňových povinností podnikatelem. K tomu využívá především podkladů od kontrolovaného podnikatele, jako jsou účetnictví či evidence příjmů a výdajů.
Po provedení daňové kontroly sepíše správce daně takzvaný dosavadní výsledek kontrolního zjištění. Tento dokument obsahuje hodnocení všech dosud zjištěných důkazních prostředků. Pokud by z tohoto výsledku vyplývalo, že podnikateli bude doměřena daň, správce daně je povinen poskytnout podnikateli přiměřenou lhůtu k vyjádření.
Podnikatel má pak možnost k výsledku vznést výhrady nebo podat návrh na doplnění výsledku kontrolního zjištění. Na základě jeho vyjádření se může výsledek kontrolního zjištění poté změnit.
Oficiální ukončení daňové kontroly je pak označeno doručením oznámení o ukončení daňové kontroly. Toto oznámení obsahuje také zprávu o daňové kontrole, která obsahuje konečný výsledek kontrolního zjištění. Pokud byla podnikateli na základě kontroly doměřena daň, správce daně může současně s oznámením o ukončení daňové kontroly doručit i dodatečné platební výměry. Alternativně mohou být tyto výměry zaslány i dodatečně.
Podnikání je proces, který vyžaduje mnoho práce a zodpovědnosti, včetně zodpovědnosti za správné a přesné placení daní. Důkazní břemeno je součástí této zodpovědnosti a je důležité, aby byli podnikatelé připraveni tuto povinnost splnit.