Základ daně je zásadním pojmem v oblasti daní a poplatků. Jedná se o kvantifikované vyjádření předmětu daně, který je vyjadřen v konkrétních jednotkách. Nejčastěji jsou tyto jednotky vyjádřeny v měně České republiky, tedy v korunách českých (Kč). Základ daně je tedy v podstatě částka, ze které se poté vypočítává výše daně, kterou je dlužník povinen zaplatit.
Proces určování základu daně je komplexní a zahrnuje několik kroků. Nejdříve je nutné příjem zařadit do příslušné skupiny. V českém zákoně o daních z příjmů (ZDP) jsou definovány různé skupiny příjmů, které jsou dále rozděleny dle paragrafu 3. Tento proces kategorizace je klíčový pro správné určení základu daně.
Následuje výpočet neupraveného základu daně. To je v podstatě první verze základu daně, který ještě není upravený o různé položky, které mohou daný příjem ovlivnit. Teprve po zohlednění těchto položek je vypočítán konečný základ daně.
Je-li dlužníkem dosaženo více příjmů, hovoříme o dílčích základech daně. Každý příjem má svůj vlastní dílčí základ daně, který je vypočítán podobným způsobem, jakým je určován základ daně pro jednotlivý příjem. Takovýchto dílčích základů daně může být několik, a to v závislosti na tom, kolik různých typů příjmů dlužník dosáhl.
Celkový základ daně je poté získán sčítáním všech dílčích základů daně. Tento součet dílčích základů daně tvoří konečný základ daně, ze kterého je následně vypočítána výše daně, kterou je dlužník povinen zaplatit.
Celý proces určování základu daně je tedy komplexní a zahrnuje několik kroků. Je však nezbytný pro spravedlivé a přesné určení výše daně, kterou je dlužník povinen zaplatit.