Rozdíl mezi účetnictvím a daňovou evidencí je zásadní a týká se zejména jejich účelu, přístupu a požadavků na záznamy. Účetnictví jako disciplína zahrnuje podrobné zaznamenávání veškerých hospodářských operací, které podnik provádí Zjištění daňové povinnosti zde probíhá také, ale je to součást balíku úkolů. Veškeré transakce musí být pečlivě zaznamenány na dvou účtech podle principu podvojného účetnictví, což znamená, že každá finanční operace má svůj odpovídající protiklad na dvou různých účtech, což umožňuje přesnou kontrolu a sledování.
Na druhé straně máme daňovou evidenci, která má zcela jiný účel. Zásadním úkolem daňové evidence je zjistit správnou výši základu daně a následně daňové povinnosti podnikatele. Tady nejde o podrobný přehled hospodářských operací, ale o zjednodušený způsob sledování příjmů a výdajů, který umožňuje zjistit, jaký má podnikatel zisk nebo jaké utrpěl ztráty. Zjednodušeně řečeno, daňová evidence se ptá na to, kolik podnikatel vydělal a kolik utratil, aby se z těchto údajů mohla vypočítat jeho daňová povinnost. Tento přístup je méně složitý a administrativně náročný než podvojné účetnictví a poskytuje základní informace, které jsou potřebné pro daňové účely.
Když hovoříme o účetnictví, je důležité zmínit, že se jedná o závazný požadavek pro velké podniky s vysokými ročními obraty. Pro tyto subjekty je vedení účetnictví nejen povinné zákonem, ale také nezbytné pro získání detailního přehledu o finančním zdraví firmy. Účetní záznamy musí být vedeny velmi pečlivě a systematicky, aby podnik mohl správně vykazovat své finanční výsledky, plánovat budoucí investice a rozhodovat o dalších strategických krocích. Nejpřesnější a nejspolehlivější data z účetnictví jsou také klíčová pro externí subjekty jako jsou investoři, banky či regulační orgány, které potřebují důvěryhodné informace pro své vlastní rozhodování.
Na druhou stranu, daňová evidence je často využívána menšími podniky a živnostníky. Tato forma evidence je značně jednodušší a přizpůsobená potřebám těch, kteří nepotřebují detailní finanční analýzy, ale spíše potřebují základní přehled pro daňové účely. Evidování příjmů a výdajů v rámci daňové evidence nevyžaduje takovou míru přesnosti a podrobnosti, což významně snižuje administrativní zátěž a náklady spojené s vedením záznamů. Tento systém je pro menší subjekty dostačující a zároveň splňuje základní požadavky zákona na evidenci pro daňové účely.