Nezaopatřená osoba je termín, který se používá v právní a sociální sféře k označení jednotlivce, který není schopen samostatně si zajistit vlastní ekonomické prostředky pro životní potřeby a musí být tedy finančně zajištěn jinou osobou nebo státem. Typicky jsou jako nezaopatřené osoby považovány děti, které ještě nedosáhly plnoletosti a nejsou schopny samostatně pracovat. Avšak, nezaopatřenost se zdaleka neomezuje pouze na nezletilé potomky.
Za nezaopatřené osoby můžeme považovat i zletilé studující děti, které sice dosáhly věku plnoletosti, ale stále navštěvují střední nebo vysokou školu, a tudíž nemají dostatečný příjem na pokrytí vlastních nákladů na živobytí. Tato kategorie osob je často závislá na příspěvcích od rodičů nebo státních stipendiích a jiných formách podpory.
Nicméně nezaopatřené osoby se dají najít i mimo kategorii dětí a studentů. Patří sem například manželé či manželky, kteří z nějakého důvodu nemají vlastní pracovní příjem. Může se jednat o rodiče na rodičovské dovolené, lidi pečující o domácnost, nebo osoby, které třeba pečují o vážně nemocné členy rodiny nebo se sami potýkají s dlouhodobým onemocněním, jež jim neumožňuje pracovat.
Do kategorie nezaopatřených osob se též řadí starší rodiče, kteří už třeba nemají dostatečný ekonomický základ kvůli absenci důchodu, úspor nebo jiného druhu finančního zajištění. V takovém případě mohou být závislí na podpoře od svých dětí či jiných příbuzných, kteří se o ně starají jak finančně, tak fyzicky.
V různých členských zemích Evropské unie i jinde ve světě se definice nezaopatřené osoby může mírně lišit, protože každý stát má své vlastní právní předpisy a pravidla, jak tuto kategorii osob definovat a jaké podmínky musí být splněny, aby se jednotlivec mohl za nezaopatřenou osobu považovat. Tyto právní definice jsou často závazné v kontextu nároků na různé druhy sociálních dávek či jiných forem podpory.
Z právního hlediska obvykle platí, že nezaopatřenou osobou je takový jedinec, který nesplňuje určité podmínky pro to, aby byl považován za ekonomicky nezávislého. To zahrnuje nedostatek pravidelného příjmu, neschopnost nalézt si zaměstnání kvůli zdravotnímu stavu nebo věku, či nutnost pečovat o rodinné příslušníky. V některých právních systémech mohou být také uznány důvody jako nedostatečné vzdělání nebo omezené pracovní příležitosti v regionu bydliště.
Je důležité mít na paměti, že status nezaopatřené osoby není stálý a může se měnit podle životních okolností a právní úpravy. Například student může přestat být považován za nezaopatřenou osobu po dovršení určitého věku nebo zahájení samostatného vydělávání. Podobně se může měnit i status manžela nebo manželky v případě, že si najdou zaměstnání nebo jiný zdroj příjmů.