Při vyřizování dědictví hraje klíčovou roli notář, který je pověřen soudem jako soudní komisař. Tento notář má za úkol zahájit a vést celé dědické řízení, což je komplexní proces s mnoha kroky a úkoly. Jedním z prvních a nejdůležitějších kroků je kontaktování příslušných osob, které mají k zesnulému a jeho majetku nějaký vztah.
Primárně jsou kontaktovány dědicové a osoby blízké a následně další osoby, s nimiž byl zůstavitel ve vztahu
V první řadě se notář snaží spojit s některým z dědiců, pokud jsou známi. Toto je logický první krok, neboť dědicové jsou ti, kteří mají na dědictví největší nárok a zároveň mohou poskytnout cenné informace o majetku zesnulého. Zpravidla notář kontaktuje toho z dědiců, který se ujal organizace pohřbu. Tento dědic je často nejbližším příbuzným zesnulého nebo osobou, která byla se zesnulým v nejužším kontaktu před jeho smrtí. Tato osoba může mít nejlepší přehled o situaci a může být schopna poskytnout nejkomplexnější informace.
V případě, že zesnulý zanechal závěť, situace se mění. Pokud je v závěti ustanoven vykonavatel závěti, notář se obrací primárně na tuto osobu. Vykonavatel závěti je osoba, kterou zesnulý sám určil k tomu, aby dohlížela na splnění jeho poslední vůle. Notář vyzve vykonavatele závěti, aby začal konat podle instrukcí uvedených v závěti. To může zahrnovat různé úkoly, od správy majetku až po rozdělení konkrétních předmětů mezi dědice.
Existují však i situace, kdy notář nemá koho kontaktovat z výše uvedených osob. Může se stát, že zesnulý neměl žádné známé dědice, nezanechal závěť, nebo v závěti neurčil vykonavatele. V takovém případě se notář obrací na osobu nebo instituci, která zařizovala pohřeb zesnulého. Tato osoba nebo instituce může být například , sociální pracovník, nebo dokonce sousedé či přátelé zesnulého.
Pokud ani tato možnost není dostupná, notář se snaží najít někoho, kdo se o zesnulého staral za jeho života. Může jít o pečovatelskou službu, domov důchodců, nebo jiné sociální zařízení. Tyto osoby nebo instituce mohou mít cenné informace o majetku zesnulého a jeho případných příbuzných.
V každém případě, ať už notář kontaktuje dědice, vykonavatele závěti, nebo jinou osobu či instituci, jeho hlavním cílem je získat co nejvíce informací o majetku zesnulého. Notář tyto osoby vyzývá k soupisu majetku po zesnulém. To zahrnuje nejen hmotný majetek, jako jsou nemovitosti, automobily nebo cennosti, ale také finanční majetek, jako jsou bankovní účty, akcie nebo pohledávky.
V některých složitějších případech může notář využít i další zdroje informací. Může se obrátit na banky, katastr nemovitostí, nebo jiné instituce, aby získal co nejpřesnější obraz o majetku zesnulého. Vždy však musí postupovat v souladu se zákonem a respektovat soukromí zesnulého i jeho pozůstalých.
Celý proces vyřizování dědictví tak může trvat několik měsíců, v složitějších případech i déle. Notář v roli soudního komisaře má za úkol celý tento proces řídit, koordinovat všechny zúčastněné strany a zajistit, aby bylo dědictví spravedlivě a podle zákona rozděleno mezi oprávněné dědice.